Čísla jsou neúprosná, v Rusku se zrychlilo umírání a zároveň se rodí méně dětí. Na vině jsou mizerné zdravotnictví, alkoholismus a drogy. Zároveň statisíce převážně vzdělaných lidí odjíždějí natrvalo nebo dlouhodobě ze země.

Za I. čtvrtletí letošního roku vzrostla v Rusku úmrtnost o 3,7% ve srovnání se tejným obdobím minulého roku. A jak vyplývá z článku, Stárnoucího ruského medvěda opouštějí děti, Ivety Polochové v dnešní MFDNES, zároveň se v této zemi narodilo o1.6% méně dětí. Je pravdou, že s porodnosti mají problém i jiné evropské země. Jenomže je potřeba se na Rusko podívat pozorněji. Je rozdíl mezi porodností etnických Rusek a porodností v Ruské federaci. Děti se totiž v této zemi rodí hlavně muslimkám, a rodiny vyznávající islám mají obecně více potomků než ostatní.

Velkými problémy Ruska jsou novorozenecká úmrtnost ve výši téměř 11 promile, která je větší než například v Kostarice, a časné umírání mužů, kteří se dožívají v průměru 59 let. Jistý Putinův příznivec mně kdysi v jedné diskusi napsal, že to je vlastně dobře, protože Kreml ušetří na důchodech. To mně rozčílilo, člověk nemusí mít Rusy rád, ale přát někomu smrt je hodně za hranou. Je jasné, že za toto smutné číslo může hlavně alkoholismus a rozšířená vodková kultura, jenomže řešení je v nedohlednu. Prohibici zavedl ještě v bývalém SSSR soudruh Gorbačov, avšak výsledkem byl prudký nárůst pálení domácí samohonky, takže musela být odvolána. Zákazy zkrátka nic neřeší.

Stav ruského zdravotnictví je velkou bolestí této země. Rusové sice vyvinuli úžasné tanky T-14, ale jeho pacienti umírají ve zchátralých nemocnicích, kde často nedostanou ani potřebné léky. A řešení je v nedohlednu, protože Kreml s výjimkou peněz na zbrojení, brutálně seškrtal ostatní výdaje, takže masivní modernizace zdravotnických zařízení je v nedohlednu.

Za neblahé éry socialismu to býval jeden z hitů Rudého práva a dalších komunistických plátků. Ty hlásaly palcovými titulky, kolik lidí žije v té a té západní zemi pod hranicí chudoby. Mělo to jeden háček, zamlčovaly nám, co vlastně ta hranice chudoby obnáší a jedna moje známá vtipně poznamenala, „je také možné, že podle jejich měřítek jsme tady chudáci všichni.“

Přesně tak, statistika je mocná čarodějka. Takže podle ruského statistického úřadu se počet obyvatel Ruska žijících v chudobě v loňském roce zvýšil téměř o 20 procent na 19,2 milionu. To odpovídá asi 13 procentům populace. Oficiální hranicí chudoby v Rusku je měsíční příjem 9662 rublů (3420 Kč). A v tom je právě ten fígl, hranici chudoby si každá země stanoví sama. U nás je to třikrát více než v Rusku, v západních zemích a Spojených státech amerických mají minimální příjem ještě vyšší.

Jsou směšné námitky, že v USA žije třetina obyvatel z potravinové pomoci. Ano, na tu má nárok každý jedinec, který v přepočtu bere méně jak 31 tisíc Kč měsíčně. Čili podle jejich měřítek by ji u nás brala velká většina lidí a v Rusku tak odhadem 95% populace.

Mrtvej komouš, dobrej komouš.

Návrat do neblahých komunistických časů připomínají návrhy, které by měly omezit cesty Rusů za vzděláním a sportem do zahraničí. Jenže tohle je cesta do pekel a Putinova říše těmito nesmysly dokazuje svoji slabost a ubohost.
Jedno z nejzákladnějších lidských práv je rovněž právo na svobodu pohybu, kdy každý má právo svoji zemi svobodně opustit a kdykoliv se do ní vrátit. To je obsaženo v mnoha mezinárodních úmluvách, jejichž signatářem je i Ruská federace. Ta by tak porušila své vlastní závazky, i když v jejím případě by to nebylo nic nenormálního.
Je pravdou, že návrh zákona, který by měl mladým Rusům bránit ve studiích na Západě, připravili ruští komunisté, nicméně jeho myšlenky podporuje i prezident Vladimír Putin.

Rusko by však silně poškodilo samo sebe, kdyby chtělo svým obyvatelům omezit studia na Západě. Je obecně známo, že nejen americké, ale i vysoké školy jinde na Západě, mají vyšší úroveň než ty ruské. Takže by tímto zákazem akorát snížilo vzdělanost svých lidí.
Potomci bolševiků dále tvrdí, že takto zabrání odlivu mozků, vědců a inženýrů, ze země. Jenomže pokud to budu řešit obrazně řečeno tak, že na hranicích postavím dráty a zátarasy, dokazuji tím akorát svoji nemohoucnost.
Komunisté tak jenom potvrdili (i když to jistě nechtěli) slova bývalé ruské miss Natalii Pereverzevové: „Mé Rusko nedokáže pomoci starým lidem a sirotkům a jako z potápějící se lodi z něj utíkají inženýři, lékaři i učitelé, protože nemají z čeho žít.“ Nejlepším řešením by bylo vytvořit ruské elitě takové podmínky, aby zůstala doma a neodcházela. V opačném případě jim nebránit v tom, aby šli za lepším. To je normální řešení v každé civilizované společnosti. Ale zákazy a výhružky jsou jaksi jednodušší.
Takové nápady však nejsou jen vizitkou komunistů, ale s něčím podobným přišel i bývalý slavný hokejista a exministr sportu Vjačeslav Fetisov, který má blízko k vládnoucí straně Jednotné Rusko. Ten by pro změnu pouštěl hokejisty do zahraničí nejdříve až v 28 letech. „Do NHL se od nás chystá asi čtyřicet mladých hráčů, na které se naši diváci zvlášť těší,“ zdůvodnil svůj návrh.
Jenomže myšlenkami na omezování lidské svobody Rusko pouze dokazuje, že je ve skutečnosti slabé a ubohé. Má sice atomové zbraně, ale jak nedávno trefně řekla Magda Vašáryová v rozhovoru pro Parlamentní listy, jinak je to ekonomický trpaslík.

Za odvoz je váš!

A co je to 5 milionů korun ročně na Rusko? Kapička.

Pro srovnání
http://www.ceskatelevize.cz/ct24/domaci/1013105-nad-svetoznamymi-vyzkumy-ceskych-egyptologu-se-smraka-kvuli-penezum

"Bárta dodal, že rozpočty na příští rok teprve vznikají, ale už nyní schází ústavu asi třetina potřebného rozpočtu. „To je třeba 5 milionů korun,“ uvedl pro představu a dodal, že Český egyptologický ústav reálně nezanikne, ale jeho transformovaná podoba přinese třeba výrazné okleštění výzkumu v egyptském Abúsíru. V konečném důsledku se podle profesora Bárty dá v podstatě zapomenout na velké vědecké objevy."

*15* *5* *7* *8* *16*

Lidé už mají dost arogantního ruského chování a proto podepisují petici proti zákazu cestování některých našich politiků do Ruska a také proti lživému dokumentu o vpádu sovětských vojsk do Československa v roce 1968.

Ten film, který odvysílala státní ruská televize, hrubě lže a zkresluje historii. Odborníci míní, že by bylo chybou jej odbýt mávnutím rukou. Je totiž součástí rozsáhlejší cíleně provokované konfrontace Ruska se Západem. S touhle verzí souhlasí i ruský server Gazeta.ru. Je zkrátka nemožné, aby tento otřesný dokument, vychvalující okupaci naší země, mohla odvysílat státní televize, která je pod tuhou kontrolou Kremlu, bez souhlasu ruských vládních míst.

Dalším zostřením nepřátelství je pak seznam vypracovaný Ruskem, který bezdůvodně zakazuje vstup do země vybraným evropským politikům. Mezi námi, i já bych chtěl na tomto seznamu být, byla by to pro mě čest a navíc dotyční zase tolik o cestu do této země, která evidentně oživuje neblahé rudé totalitní duchy s desítkami milionů ruskými komunisty zavražděných lidí.

Jenomže my musíme Rusům ukázat, že si od nich nenecháme všechno líbit. Oni musí hodně pocítit, že se jich západní společnost nebojí.
Ruský vlastník tradiční brněnské firmy Chepos ji přivedl ke krachu a všechny zaměstnance propustil. To se samozřejmě stává i jiným majitelům, jenomže ten z Putinovy říše přitom hrubě porušil české právo, když těmto lidem vědomě nevyplatil odstupné, na které měli ze zákona nárok. Dotyčná ruská společnost je jedna z těch, které se chtěly podílet na rozšíření temelínské jaderné elektrárny. Čili trest musí být jasný a tvrdý. Ruské firmy jsou nespolehlivými vlastníky a partnery, a proto se v České republice nesmí zúčastnit klíčových projektů, jako jsou stavby jaderných elektráren a další.

Nevěříte v Boha, v Rusku Vám za to hrozí vězení - šílenost v 21 století.

Je to fanatismus téměř jako v islámském státě. Viktor Krasnov ze Stavropolu stanul v Rusku před soudem za diskusi na sociální síti VKontakte. Jeho provinění? Napsal, že Bible je sbírka pohádek a Bůh neexistuje.

Rusko se tak vrací do dob minulých a můžeme čekat, kdy za rouhačské názory se tam začne popravovat. U nás a v každé normální zemi by za takové obyčejné svobodné vyjádření názoru žádný trest nehrozil.

Je to jeden z nejhorších zločinů ruských komunistických zločinů v Polsku. V červenci 1945 oddíly rudé policie NKVD povraždily v okolí městečka na polsko-litevských hranicích téměř 600 lidí.

O této kauze se zmiňuje polský historik Grzegorz Motyka v článku s příznačným názvem Osvobození nebo nová okupace v sobotní příloze Lidových novin Orientace. K tomu není co dodat. Zatímco v případě Československa se dá ještě s přivřenýma očima přijmout teze, že Rudá armáda nás osvobodila, kdežto Sovětský svaz okupoval. U našich severních sousedů panuje shodný názor, německou nacistickou okupaci vystřídala ruská komunistická.

Rusové se v Polsku chovali jak v dobyté zemi, rabovali, ale především zabíjeli, zatýkali a deportovali do gulagů hrdiny polského nekomunistického odboje ze Zemské armády. Násilím byla Polsku vnucena komunistická vláda, kterou nikdo nechtěl.

Proto také z Polska nemohly odejít sovětské ozbrojené síly. Sám Stalin varoval polské komunisty. „Vy teď máte takovou sílu, že když řeknete dva krát dva je šestnáct, tak vám to vaši protivníci odsouhlasí. Nicméně jakmile by se stáhla sovětská vojska, tak Vás postřílí jako koroptve.“
Ruští komunisté pokračovali v roce 1945 v Polsku v nacistické politice teroru. Důkazem tomu byly tzv. protipartyzánské akce oddílů hrdlořezů s NKVD. Proti polským nekomunistickým odbojářům sice rudý režim zpočátku nasazoval jednotky Polské armády, ale tyto akce končily fiaskem, protože polští vojáci odmítali bojovat v lesích proti svým krajanům. Tak do toho museli jít Rusové.