Můj otec pracoval pracoval jako profesor na torontské univezitě a zde prožil i podstatnou část svého života. Navštívit jsem ho mohl až po pádu bolševismu. První co mě v Kanadě překvapilo bylo větší množství lidí, zanedbaných, věčně opilých a až agresivní žebrotou, obtěžujících a zevřením spíše podobných našim cikánům. Byli to však místní Indiáni. Žebrali všude, když jste seděl v předzahrádce nějaké restaurace, při zastavení auta na křižovatce mlátili plechovými hrnečky do oken vozu a chtěli peníze na kořalku, přitom se chovali dost agresivně a pokud jste jim do hrnečku dal nějaké drobné, div vás nepokousali a vyřvávali " only papers". Přitom jsou ze strany kanadského sociálního systému , kompletně dotováni a toto je bráno jako refundace za "jejich" zabrané území bělochy. Přesto jim to nestačí a téměř všichni žijí kriminálním způsobem života. V okolí jejich osad se, ve slunečním ,země doslova blyští jako zrcadlo, kde se však odráží jen střepy z rozbitých lahví od alkoholu.