"To, čeho jsem svědky v takzvaném Islámském státě, není pravá tvář islámu," uvedl. "

Ó, promluvil náš Zaorálek, expert na islám.

Ještě bych našim rudým soudruhům připomněl, že problémy v severní Africe a na Blízkém východě vznikly už dávno před vyhlášením islámského státu.

Vinou dekolonizace, socialistickými státy tak mohutně podporované, se v Libyi dostal k moci diktátor Muammar Kaddáfí, který organizoval teroristické útoky mimo jiné i za podpory husákovského komunistického Československa, jež mu dodávalo výbušninu Semtex. Na jeho kontě je výbuch bomby v roce 1986 v západoberlínské diskotéce, který nepřežili 3 lidé, dalších 200 bylo zraněno. V prosinci 1988 se zřítil v důsledku bombového útoku zinscenovaného Libyjci nad skotským městečkem Lockerbie Boeing 747 společnosti Pan Am. Zemřelo všech 259 cestujících na palubě, dalších 11 lidí zahynulo pod troskami.

muslimští fanatici byli v této oblasti už před vypuknutím nepokojů v Sýrii. Vydržoval si je samotný Asaddův režim v podobě podpory Hizballáhu a Hamásu, kteří mají na svědomí kromě jiných masakrů, také teroristické útoky proti Izraeli včetně vražd žen a dětí. Jejich krev má ve skutečnosti na svědomí vládnoucí syrská asaddovská klika, která je hlavním organizátorem těchto zločinů.

Je pravdou, že asi pět tisíc bojovníků islámského státu patří k občanům Ruské federace, a je také pravdou, že mezi nimi jsou i Čečenci.

Pravdou je, že syrští Arabové otevřeně sympatizovali s hitlerovským Německem a po vyhlášení nezávislosti v roce 1946 ukrývaly tamní vlády nacistické válečné zločince včetně těch nejhorších masových vrahů. Důvod byl jasný - protižidovská nenávist.
Sýrie vytrvale podporovala teroristická hnutí, jako jsou Hamás a Hizballáh, schvalovala zločinné útoky proti izraelskému obyvatelstvu včetně vražd žena dětí a nezastavila se ani před podporou radikálních islamistů, která využívala jak proti židovskému státu, tak proti křesťanům v Libanonu. Je to také Sýrie, která se podílela na rozvrácení a zničení kdysi nádherného Libanonu.

V roce 1948 se tato země podílela na arabské agresi vůči Izraeli, naštěstí byla poražena. O necelých dvacet let později se rovněž zúčastnila proslulé šestidenní války s Izraelem, při které byla zase na hlavu rozdrcena. Tento konflikt vyprovokoval Egypt uzavřením Tiranské úžiny, což se rovnalo z hlediska mezinárodního práva vyhlášení války Židovskému státu. Sýrie přišla v tomto konfliktu o Golanské výšiny, ze kterých trvale odstřelovala území Izraele včetně důležitého vodovodu, který spojoval severní a jižní část země. Od roku 1970 vládne v Sýrii klan Asádovců, ovšem v nenávistné protiizraelské politice se nic nezměnilo. V roce 1973 v tzv. jomkipurské válce Sýrie společně s Egyptem překvapivě zaútočila na Izrael, nicméně opět se dočkala zdrcující porážky.

Na rozdíl od Jordánska a Egypta Sýrie neuzavřela mír s Izraelem, odmítá jeho existenci a podněcuje násilí v této zemi, stejně jako v Libanonu. Pak ovšem nemůže dostat zpátky Golanské výšiny, které obsadil Židovský stát, protože nelze vyloučit, že by odtud opět odstřelovala jeho území. Přitom Izrael je schopen se domluvit se svými sousedy. Důkazem je campdavidská dohoda s Egyptem, kterému výměnou za mírovou smlouvu vrátil Sinaj obsazený v roce 1967. Kdyby Sýrie chtěla, mohla mít mír se svým sousedem už dávno.

Potíže s Asadem jsou součástí vážných problémů mnoha zemí třetího světa, které získaly nezávislost v rámci hlouposti zvané dekolonizace. Pokud v arabských a afrických zemích vládli kolonizátoři, byl v nich klid a žádní islamisté se neprojevovali. Kolonisté, ať byli, jací byli, vládli nad svěřeným územím vůči místním kmenům tak nějak spravedlivě a měřili všem stejně. Jakmile se ovšem po odchodu Britů, Francouzů a Italů dostali k moci domorodí vládci, tak protěžovali svoje soukmenovce na úkor ostatního obyvatelstva. Tak tomu bylo i v případě klanu Asadovců, který patří k menšinové sektě alavitů.

Je třeba udělat všechno pro zničení islámského terorismu v oblasti, o tom není sporu. Potíž je ale v tom, že syrský diktátor Bašár Asad sám podporuje fanatické islamisty z hnutí Hamas a Hizballáh hlavně proti Izraeli. Obě tyto radikální muslimské teroristické organizace podnikly nespočet zákeřných útoků proti Židovskému státu, při kterém umíraly i ženy a děti. A Basad je svoji podporou muslimských zabijáků za tyto zločiny zodpovědný. Podrobnosti se dají najít například na eretz.cz. Izrael je nejslušnější stát v oblasti a je třeba ho bránit proti muslimským fanatikům a zločinným státům, jako jsou Irán a Sýrie.

Pravdou také je, že jako první rozvrátily tuto oblast Sovětský svaz a jeho komunističtí satelité, kteří sem už před desítkami let dodávali v rámci tzv. národněosvobozeneckého boje různým arabským teroristickým partám zbraně. Dostalo se i na radikální islamisty. I proto mají bojovníci IS ve výzbroji tolik kalašnikovů.

V Sýrii není jenom islámský stát, ale i další muslimští radikálové, které naopak podporuje Asadova vláda. Syrský diktátor je zodpovědný za vraždy desítek tisíc civilistů. To dokazují vyšetřovací komise OSN a také bývalý syrský policejní fotograf, který nafotil přes padesát tisíc snímků lidí umučených syrskými vládními silami. To, že Asadův režim použil proti civilistům zakázané barelové bomby, je rovněž dokázané. Čili není důvod držet u moci válečného zločince Asada. Zločiny islámského státu jsou odporné, ale nelze jimi omlouvat zločiny Damašku.

V mnoha zemích tzv. třetího světa to vypadá strašně, rasové, kmenové nebo náboženské války, statisíce mrtvých lidí, hladomory, obrovská bída. Viníkem této hrůzy jsou stoupenci tzv. politické korektnosti, mezi nimi hlavně komunisté.
Ti neustále viní Západ z všech možných chyb a vymysleli si tzv. právo národů na sebeurčení. Ve skutečnosti však Těm, kterým chtěli pomoci, hrozně ublížili a na svém kontě mají miliony mrtvých. Pravdou je, že domorodci by měli Evropanům za kolonizaci spíše trvale děkovat.

Britský ministr vnitra v Churchillově válečném kabinetu labourista Herbert Stanley Morrison řekl v souvislosti s dekolonizací moudrá slova. „Je to jako dát desetiletému dítěti klíče od domu, pistoli a číslo bankovního konta.“ Já dodávám, že dekolonizace zemí Afriky a Asie je to samé, jako uplatnit právo na sebeurčení v dětském domově. Ty konce si umí představit každý rozumný člověk. Chovanci v lepším případě vyženou, v horším zabijí vychovatele, rozkradou, co se dá, dům zdevastují, a pak se rozutečou po okolí, které začnou teorizovat.

A tohle byl počátek islámského radikalismu, když země a především jejich obyvatelé na to nebyli připraveni, a najednou zůstali bez kontroly a nevěděli, co mají dělat

Umožnila jsme nezávislost zemím, které na to nebyly připraveny, protože neměly dost lidí schopných řídit stát. Výsledkem pak nutně musel být chaos. Markantně se to ukázalo například v roce 1975 v Angole, kdy po vyhlášení nezávislosti odešlo ze země na milion Portugalců, v zemi vypukla občanská válka, která vzala život desetitisícům lidí, a nový stát se bez kvalifikovaných lidí málem zhroutil.

Komunistům v žádném případě nešlo o zlepšení života obyčejných lidí v koloniích, jim se jednalo pouze o moc a potenciální spojence v boji za ovládnutí světa

Výborný článek z blogu pana Zieglera na MF Dnes.
Pane ziegler jste jednička. Zde je citace

Můj izraelský kamarád Jossi Avrami býval důstojníkem izraelské armády a je hrdý na to, jak pomáhal vypráskat Egypťany na Sinaji v jomkipurské válce v roce 1973. A Irán je podle něho nebezpečnější než islámský stát.

teroristé Asad s Putinem sponzorují IS a kupují od něj ropu.

Saudove sami IS podporuji, vzdyt predstavuje radikalni islam jaky vyznavaji i oni.