Škoda že simona to nepostihlo

Vnučka po mě chtěla vzpomínky na konec války. Mám-li nějaké.To mi bylo přesně pět let. Popsal jsem si jednotlivé útržky situací, potom je seřadil a náhle jsem zjistil jak silné jsou v mé paměti třeba pachové stopy /nádražní výtopna, kovárna s koňmi, pach pálených hadrů a hořícího auta/. Nebo první konzeva od Unrra s ostrými okraji. Ale z rannější doby jen záblesky. Souvislý děj žádný, spíše pocity. Třeba děs ze rvačky velkých psů.
Ano, mozek už tehdy vnímal, byť moc soustavné to asi nebylo.

Vzpomínky z dětství se mohou za určitých okolností nečekaně vybavit.

Když jsem nastoupil na vojnu a nastala pakárna s rovnáním věcí do komínků ve skříňce,
vzpomněl jsem si, že ve školce jsem měl na skříňce značku - tři modré trojúhelníčky, dva dole, jeden uprostřed nad nimi.