lidi na palube a pocet uz zachranenych , vychazi mi 302 mrtvol , pardon zatim uz kolik dnu nezvestnych. Brutalni ale asi pravda. Mozna se stane zazrak a nekde najdou nekoho ziveho , tak pocet obeti klesne na 301. K tomu je ale nutne pripocist toho ucitele co se z toho obesil a zase se to srovna.

Když se dívám na fotografiji té lodě tak se nemohu zbavit dojmu že ta lod byla možná dvaapůlkrát vyšší než širší a zde bych hledal příčinu převrácení lodě,prostě vysoké těžiště.Moře bylo podle záběrů kamer velice klidné,že by konstrukční zmetek i to je možné.

Šestatřicetiletý Koo Bon-hee si vzpomíná, jak slyšel silné třísknutí, když tu se náhle trajekt, na kterém byl, drasticky naklonil do vody.
Trajekt Sewol cestující z Incheonu na ostrov Jeju v Jižní Koreji se začal potápět, ponor byl rychlý. Ti, kdo se pořád ještě drželi v klidu, se po nárazu začali hrnout k východům, když tu uslyšeli oznámení z tlampačů, které říkalo, aby všichni zůstali na svých místech a v klidu seděli. Někteří ale stejně jako Koo poslechli své instinkty a oznámení ignorovali, skákali do ledově chladné vody, odkud je šlo zachránit. Další dodrželi, co jim oznamovali, a zůstali sedět uvnitř kabin, vyčkávajíc na další instrukce.
Jedna mladá dívka volala své matce a říkala: „Bereme si záchranné vesty. Říkají nám, abychom čekali a zůstali v klidu, tak čekáme…“ Tohle mladé děvče v tom pořád ještě nemělo jasno.
Celá loď plná pasažérů ukázněně dodržovala instrukce vydané posádkou. ‚Experti‘ jim řekli, co mají dělat. Ukázalo se ovšem, že ten trajekt se rychle potopil. A dodržení rozkazů stálo mnoho životů. 302 je buď mrtvých, nebo nezvěstných. Koo, který lamentuje nad pochybením ostatních, když neutekli, řekl: „Měli jsme záchranné vesty. Měli jsme čas… Kdyby lidé skočili do vody…, šlo by je zachránit. Řekli nám ale, abychom neodcházeli.“