V Německu jo.

Souhlasím, jenže MGS je hodně inspirovaný západními filmy a jeho styl ztvárnění se dost vymyká východnímu standardu. MGS mám rád, ale právě u mě to shazovali ty absurdity právě blízké východnímu stylu (např. chodíci krabice, nekonečné souboje, kyber ninja), jak mám potom brát příběh vážně a uronit na konci i tu slzu?

Ano, ale proto se pro takovou hru nenajde záliba ve východní kultůře. Já jen narážel na to, že se diví proč se jejich hry neprodávají na západě, když používají styl, který mám na tomto trhu rádo minimum lidí. Myslíš, že se bude prodávat dobře simulátor pletení?

A přitom hry, kde je hlavní postava holohlavej svalnatej voják to dokážou.

Aneb pokud můžeš ty slepě a stereotypně generalizovat, tak můžu já taky. *3*

Já vim, taky nemám na mysli hry od Yamaoka, ale celkově japonské hry. Prostě ten jejich styl a kulturu.

Tak zrovna MGS Yamaoka asi nemyslel, ten pokuď vím je docela známý a žádaný i na západních trzích. On spíš myslel hry, které jsou dělané od japonců pro japonce.

Me mrzi, ze na soucasnou generaci konzoli neni na nasem trhu tolik kvalitnich japonskych her a jrpg, jak tomu byvalo kdysi. V dobach PS2 to byla uplna zaplava JRPG! A ted ticho po pesine. A kdyz uz se nahodou neco objevi, tak je to spis prave takovy ten hybrid, ktery se snazi zavdecit evropskemu a hlavne americkemu hraci. Ne ze by nektere hry nebyly dobre, ale driv to bylo mnohem lepsi.

Kdo chce vydělávat megavelký balíky peněz, musí prodávat megavelkýmu počtu lidí, což vyžaduje megavelký ústupky. Kdo chce být naopak svůj a kdo chce dělat věci, který ho baví, ten se spokojí s malým balíkem peněz a malým publikem. Nechápu, v čem je problém.

Rozumnej chlapík ten Yamaoka. Hry z japonska miluju PRÁVĚ kvůli jejich aboslutně nezaměnitelnému stylu a vůbec odlišnému pojetí. Teď třeba dohrávám Asura's Wrath a Catherine a nedávno jsem si znova střihnul Bayonettu a zas se trochu zažral do Deadly Premonitions. Krásný hry. To co oni předvádí nikdo jiný nesvede nebo si spíš netroufne:) Chápu, že každýmu sedne něco jinýho, třeba já můžu hrát téměř všechno, ale tu jejich emoční napěchovanost fakt můžu..první hra, u který jsem na konci brečel - Metal Gear Solid..a ano jsem trochu emočněji založenej:D

K té celkové globalizaci a unifikaci řeknu jen to, že bych se hned vrátil do doby, kdy tyhle pojmy ještě u her neexistovaly nebo se teprve začaly pomalu definovat.

To je divné, že tituly kde mají postavy fialové a zelené hlavy, ženy maji gigantické přednosti a všichni umí létat neosloví široké publikum.