-
Našla jsem tohle, je to docela zajímavý. *1*
http://www.kelesa.net/transcripts/trans-ep35.htm
Transscript dílu Warriors /1997, The Sentinel/, jinak díl Bojovníci, seriál Ochránce.
*3* -
-
Ten scénář je docela dlouhý, ne sice složitý na překlad a přečtení,ale zatím jsem neměla čas ani energii na to, abych si ho přečetla.. *7* -
-
Přeložila jsem si ho na svým rychlopřekladači v pc, je to taková normální americká slátanina co chtít po jejich seriálech ale chtěla jsem vědět aspoň obsah toho dílu když už jsem ho před nedávnem v tv prošvihla... *9* taky jsem to nečetla slovo od slova zatím na to nemám čas ale časem to přečtu a když tak napíšu oč tam běželo.. *3* *14*
-
-
Tak jak jsem si tak přečetla hned první příspěvky, tak to už ani nebude třeba si ten scénář číst. *1* *3* Což se mi docela ulevilo. *1*
-
-
*1* žejo mě taky *3*
-
-
-
-
Taková zvláštnůstka, ten náš indoš tam mluví svou rodnou řečí indiánského kmene Quechua, ze kterého jsou jeho rodiče. *14* *3*
-
-
Všimla jsem si. *3* *5*
-
-
*5* *3* *4*
-
-
-
-
Nahkohe Domorodí Američané
http://www.nahkohe.estranky.cz/
Moc zajímavá stránka, když je ten Pato jinak taktéž domorodý Američan. *3* -
Kniha PATO HOFFMANN
http://www.amazon.co.uk/Pato-Hoffmann-Ronald-Jesse-Russell/dp/B007Q23IF4/ref=sr_1_1?ie=UTF8&qid=1361206886&sr=8-1
Vyšla v angličtině 1.1.2012, autoři - Ronald Cohn a Jesse Russell. Jedná se o knižní životopis /soukromí, kariéra/. -
Byl to docela zajímavý pořad. Akorát že to bylo pouze z venkova, ne z jejich větších měst. Nějaký cestovatel si vyzkoušel na vlastní kůži život a životní podmínky zdejších Kečuánů. Ti lidé pořád silně věří v jejich Bohy a dělají jak zvířecí oběti /většinou podříznou lamu/ tak oběti lidské, z čehož jsem byla v šoku stejně jako ten cestovatel. Dělají takové ty jejich rituální tance při kterých se pak servou a dovoleno je bít se i kameny, takže někdy se prostě stane, že to nějaký ten indián Kečua prostě nepřežije, ale oni na to nehledí jako na vraždu, nýbrž to považují za normální a kvůli takovému úmrtí netruchlí. Ba naopak. Spoustu těch Kečuánů mělo znetvořené obličeje od těchto bitek, na hlavách totiž mají jako "ochranu" před ranami jen takovou hodně špatnou jakoby "helmu", která vypadá jak z dob španělských konkvistadorů, jen jsou ještě horší na tu ochranu hlavy. No, jinak život tam mají hodně těžký, v těch velkých nadmořských výškách třeští hlava z nedostatku kyslíku a při sebemenším pohybu je cítit velká únava. Kečuáni z těchto končin jsou však na to zvyklí a asi od přírody uzpůsobení, neboť těmito neduhy netrpěli narozdíl od toho bílého cestovatele. Na té bolivijské obrovské solné pláni se těží sůl, dělají z nich takové kvádry, pak to musí složitě převážet do nížin, kde s nima obchodují. Také je ta bolivijská solná pláň jediným místem na světě, kde je vidět zakřivení Země, ale přes den jsou tam nesnesitelná horka a se západem slunce naopak velká zima, teplota klesá pod bod mrazu. Zdejší Kečuáni se živí v podstatě jen těžbou nerostů, soli a obchodováním s vlastními hospodářskými výrobky. Často musí pěstovat stovky kilometrů pěšky a spát pod širým nebem. Těžký život. V těch jejich osadách žijou jen staří lidé, nebo malé děti, mladí lidé většinou utíkají do větších měst kvůli lepšímu živobytí, což je pochopitelné. *5*
-
-
Ještě musím poznamenat, že těžba nerostů v těch jejich dolech je taktéž dosti těžká a nebezpečná, ročně v nich zahyne několik desítek Kečuánů, neboť těží třeba 1 km hluboko a nemají prakticky žádná bezpečnostní zařízení, navíc tam uniká kyanid /dělají za dva dolary denně, což je opravdu hodně málo/, ale jsou s tím smíření, říkají, že je to boží vůle. Musí nějak uživit jejich rodiny. Často muži pracují daleko od domova a jejich ženy s dětmi zůstávají doma a starají se o hospodářství. Přesto mají velmi úzké, rodinné vztahy, jeden druhému jsou si velmi prospěšní a navzájem si pomáhají /narozdíl od naší moderní civilizace/. Také dělají takové zvláštní rituály s mrtvým plodem lamy, třeba když mají přejít přes větší širou pláň kde nic není, neboť věří, že širé místo, kde nic není přináší smůlu, takže ty jejich obětiny mají jako takovou ochranu od jejich Bohů před vším zlým. Kečuáni z venkova mají minimální vzdělání, někteří možná vůbec žádné. Ženy jsou často brzy provdané a rodí prakticky celý život jen děti, muži tvrdě pracují. Obyvatelstvo se dožívá relativně nízkého věku, což je ke zdejším drsným podmínkám pochopitelné. Kečuáni jsou přesto velmi duchovně založení, hodně ovlivnění svými zvyky a kulturními tradicemi, které přísně dodržují. Jsou to sice fyziologicky velmi malí, drobní lidé, ale s nezdolnou vůlí, jen tak se nenechají ničím zastrašit. A velcí dříči, takový smíření se svým osudem a vždy povznesení a nad věcí. K cizincům celkem milí, vstřícní a srdeční lidé, velmi pohostinní, sami mají málo ale umí se o to málo podělit. Tak to jsou mé postřehy z toho pořadu. *3*
-
"Často musí pěstovat stovky kilometrů pěšky a spát pod širým nebem."
Chtěla jsem místo pěstovat napsat cestovat. *1* *7* *4* -
To měla býti reakce na pořad "Kamera na cestách: Život v extrémních podmínkách" o Bolívii, ale koukám, že jsem se přeťukla na klávesnici a nereagovala jsem na příspěvek dole. *7* *1* *12*
-
