Kubánské zdravotnictví jako ráj zabijáka Mengeleho

Ten článek v aktuální čísle časopisu Refle šokoval . Našimi komunisty tolik vychvalované zdravotnictví „ostrova svobody“ připomíná hlavně nelidské poměry v nacistickém vyhlazovacím táboře v Osvětimi. V zdejších psychiatrických léčebnách jsou vražděni lidé!

Oceňuji práci redaktorky Magdaleny Sodomkové, která riskovala vězení a deportaci z komunistické Kuby a nebála se odtud odvést šokující důkazy, jež dosvědčují, že v havanské psychiatrické klinice Mazorra bylo letos na počátku roku zavražděno jednačtyřicet lidí. A na Kubě se vůbec nejedná o ojedinělý případ!

Tento nelidský bestiální zločin dokazují video a fotografie, které pořídil jeden nezávislý kubánský novinář. Riskoval hodně, protože kdyby mu na to kubánské úřady přišly, tak s velkou pravděpodobností skončil rovněž v márnici. Snímky podvyživených a evidentně mučených lidí jsou otřesné.

Ano, Kuba je krásná svobodná země. Moc ráda bych tam žila.

Simčo, zase ses předvedla jako pako, nesmíš číst jen jednostranné zdroje, vsadím se, že WHO bude mít přesnější informace než Simča *15* *15* *15* *15* *15*

„V nemocnicích chybí základní zaopatření pacientů. K hospitalizaci si musí nosit vlastní mýdlo, mycí prostředky, povlečení na postel, ručníky a velmi často i jídlo nebo třeba náhradní žárovky, nechtějí-li být večer potmě. Poněkud komicky pak může vypadat zákaz vedení nemocnice zmiňovat před pacienty jakékoliv nedostatky ve vybavení nebo organizaci pod hrozbou trestu ze strany nemocniční administrativy. Nejhorší je ale všeobecný nedostatek léků jak v nemocnicích, tak v lékárnách, takže si je pacienti musí kupovat na černém trhu, někdy prošlé nebo padělané, často předražené. Mohu jen potvrdit, že kubánské lékárny opravdu působí chudě léků příliš nenabízí. Nedostatek nám běžných chemicky vyrobených léků je nahrazen sortimentem přírodních léčiv a přípravků, které tvoří polovinu zboží nabízeného v lékárnách,“píše Gladková.

Ještě ostřeji se kubánského zdravotnictví obula Dania Virgen García, která jako Dobrovolná zdravotní sestra denně navštěvovala staré a nemocné lidi, a tak věděla, že skutečnost se hodně liší od castrovských komunistických výmyslů. Když toho měla dost, stala se blogerkou, a na svých blozích zveřejňovala pravdu o chronicky nemocných, který by k vyléčení stačil dostatečný příjem vitamínů a minerálů, jenomže ty na Kubě nejsou k dispozici. Nebála se také psát o podvyživených dětech, které už ale nemají nárok na mléko, Dále zveřejňovala pravdu o kubánských psychiatrických léčebnách, ve kterých pacienti umírají hlady a zimou. Přiblížila rovněž realitu kubánských nemocnic, ve kterých se pacienti svíjí bolestí, protože nemají potřebné léky.