Politkovská a její návštěva u Kadyrova

Ramzanu Kadyrovi/RK se proruští hodnostáři klaní jako osmanskému bejovi, protože jeho milice plení celé Čečensko, a místní hodnostáři mu musí odvádět přepychové dary, jinak mohou na své podnikání zapomenout – toho, kdo se vzepře, kadyrovci unesou a na rodině žádají výkupné, viz kauza mladého Ahmada Gutijeva, jenž se rozhodl Kadyrovi nezaplatit : poté, co jeho rodina předala RK výkupné ve výši 100.000 dolarů, byl ve zbědovaném stavu z Kadyrovy soukromé mučírny propuštěn – okamžitě poté se rodina odstěhovala do zahraničí.

Díky svým komerčním mučírnám si mladý RK již ve svých 28 letech ( 04) mohl postavit kolem svého paláce v Grozném fontány chrlící křištˇálově průzračnou vodu, zatímco obyvatelé Grozného živořili z několika kapek vody, která má v Grozném stále cenu zlata .

Zlaté paláce sobě, svým rodinným příslušníkům a svým velitelům nelegálních bezpečnostních sil vystavěl i ve své rodné vesnici Čentoroi, což je dnes pevnost postavená ze zlata¨, kolem níž se táhnou podzemní jeskyně Kadyrových mučíren.

Hm

Politkovská a Kadyrov II

Politkovská veřejně prohlašovala, že je na základě faktů, které zdokumentovala, připravena svědčit u soudu proti hlavnímu čečenskému mučiteli, boxeru Ramzanu Kadyrovi, jehož otec Ahmad byl pro svoji kolaboraci s Kremlem nezákonně dosazen Putinem do funkce čečenského prezidenta, kterým ze zákona stále byl prezident Aslan Maschadov.

Po zavraždění Kadyrova staršího se Putinovým privilegovaným přítelem stal Ramzan Kadyrov, hlavní zřizovatel čečenských mučíren z titulu své funkce šéfa proruských polovojenských čečenských milic ( „ kadyrovci „ ), kterým ruské jednotky OMON plnily jakákoliv přání, třebaže oficiálně dle Putina vůbec neexistovaly ( nebyly nikde zaregistrované, stály tudíž mimo zákon, a mohly porušovat lidská práva, jak se jim zachtělo ) ...

Politkovská byla hlavním cílem další neonacistické skupiny Suverénní národní strana Ruska, která vydala seznam 63 „ nepřátel Ruska „ .

Seznamy protiputinovských „ nepřátel Ruska „ vydaly další 4 webové stránky ruských neonacistů.

Putin proti takovým majitelům webových stránek doposud zasáhl jen tehdy, jsou-li na jejich seznamech určených k likvidaci i vysocí státní funkcionáři nebo jeho známí, jak tomu bylo v případě, kdy se na seznamu objevila soudružka Matvijenková, v té době starostka Petrohradu, Putinem na tento post dosazená ...

Úřady však nikdy nezasáhly proti výzvám k zavraždění Putinových kritiků, jak poznamenala Amnesty International.

Brzy po zavraždění Politkovské vypukla kauza Litviněnko .

Novaja gazeta za podpory Gorbačovovy nadace vydala sbírku jejích článků, a 12.10.06 Novaja gazeta otiskla její poslední, ještě nedokončený článek o mučení v Čečensku s názvem „ Říkají jim teroristé „ ( 13.12.02 Duma přijala dodatek Putinova „protiteroristického“ zákona, který citelně omezil svobodu tisku v RF, kdy novináři nesměli zveřejnit informace, které by mohly poškodit „ protiteroristickou „ kampaň, či které by mohly podpořit propagandu „ teroristů „ , kdy Putin osobně vyzval novináře k autocenzuře, a napadl Babitského za jeho reportáže o zločinech páchaných na civilním obyvatelstvu jednotkami OMON ) , a otiskla i některé záběry z videozáznamu dokumentující mučení, které bylo posláno na její jméno do redakce.

Politkovská napsala několik článků o soukromých mučírnách Ramzana Kadyrova, dlouhodobě kritizovaného Radou Evropy - k nejpůsobivějším pasážím jejího Ruského deníku patří popis návštěvy u Putinova přítele boxera Ramzana Kadyrova, ze kterého Putin učinil „ prezidenta“ Čečny, jenž se jí vychloubal, že vášnivě miluje „ zabíjení

K datu zastřelení Politkovské bylo za Putina zavražděno „ neznámými nikdy nevypátranými pachateli „100 novinářů, počínaje poslankyní Dumy etnografkou Galinou Starovojtovou, a jména na seznamu dál přibývala.

Stanislav Markelov*1974 (Memorial) a Baburova (Novaja gazeta, články o ruských neonacistech ) 19.1.09 byli zastřeleni v MOW ranou do hlavy zezadu pistolí s tlumičem, když odcházeli z tiskové konference, na které Markelov oznámil, že zažaluje ruskou vládu za to, že předčasně propustila z výkonu trestu pluk. Jurije Budanova, jenž mučil, znásilnil a zavraždil jeho 18letou klientku Elzu Kungajevou v Čečensku …

Klientem Markelova byl i novinář Michail Beketov, aktivista v kauze Chimský les, který brání list Chimkinskaja pravda, jenž byl v 11/08 po přepadení brutálně zmlácen, že je nadosmrti upoután na invalidní vozík …

Politkovská kritizovala Putinovo umlčení médií, dezinformující média, informační vakuum z toho vzniklé, a prorocky dodala : “ Máme jen internet – prozatím, než i ten nám Putin vezme „ ( v 4/08 se FSB prostřednictvím příslušného návrhu zákona snažila dostat obsah internetu pod svoji kontrolu, informoval list Kommersant z 11.4.08

V roce 05 Politkovská napsala knihu „Putinovo Rusko, aneb zánik parlamentní demokracie v Rusku „, ve které viní Putinovy tajné služby z toho, že se snaží zavést diktaturu „KGB“ - kosmetické parlamentní a prezidentské volby -všeobecné hlasovací právo za Putina ztratilo význam, protože není založeno na možnosti konkurenčního výběru – Putin osobně své protikandidáty vybírá … Kritizovala na Putinovi zcela závislé soudnictví, morální rozklad armády, kdy rodiče za vydání mrtvého těla svého syna vojáka musí armádního šimla podplácet.

Putin podle ní svojí diktaturou práva nastolil neosovětský systém, založený na slepé poslušnosti - „ Revoluce proti Putinovi u nás žádná oranžová nebude, ale opět rudá s potoky prolité krve „ ...

Spirála útoků proti politickým oponentům pravidelně za Putina dosahuje vrcholu před volbami – v 10/03 byli tak uvrženi za mříže expluk. KGB Michail Trepaškin (22.10.03) a Michail Chodorkovský (25.10.03) …

Otrávení Litviněnka se nápadně podobalo pokusu o otrávení radioaktivním poloniem KGB přeběhlíka Nikolaje Chochlova /1922-2007/ z roku 57, se kterým Politkovská uskutečnila pro list Novaja gazeta rozhovor.

6.10.07 londýnský list The Times zveřejnil dopis 60 prominentů světa, kteří žádali odhalení vrahů Anny Politkovské, mezi nimi mj. jihoafrický nositel Nobelovy ceny za mír biskup Desmond Tutu, UK dramatik Harold Pinter, francouzský spisovatel Bernard-Henri Lévy.