Když před rokem vycházelo páté Grand Theft Auto, narážel jsem na četné vzlyky stran kvality grafiky. Nechápu je doteď: čtyřka udělala krok od komiksu k fotorealismu a pětka ho dotáhla do výsledku, který mě nutil na každém rohu tasit nikoli bouchačku, nýbrž mobil, a střílet nikoli obyvatele Los Santos, ale západy slunce. A když už jsem si připadal echt zvrhle, tak – selfies. Gándhí virtuálního násilí, rozumíte. Pointa? Na pětku se mi dívalo fantasticky už před rokem a přeleštěná verze hry, vydaná na konzolích nové generace (a v lednu i PC), vypadá o několik pomyslných chlupů líp, které někomu můžou připadat podsta tné, ale na mém nadšení cvakat fotografie nic nemění. Hotovo, vyřízeno, můžu to odevzdat, Petře?Tak prý ne. Ale má pravdu, šéfredaktor! Ruku v ruce totiž s vyšším rozlišením textur (rozuměj – hra vypadá konečně tak, jak by vypadala, vyjít původně i na PC) a travnatější trávou (v pokrytí povrchů vítězí PlayStation nad Xboxem, zapalte internet!) přichází do série jedna zásadní novinka. Jak říkáme my odborníci tzv. game changer, tedy měnič hry.
Měničem nextgenové pětky je možnost přepnout pohled do první osoby. Co v předchozích dílech obstarávaly různé fanouškovské hacky, s tím si v Rockstaru dali podstatně větší práci, než že by jen přepsali pár čísel v .ini souboru. Dnes už to sice není taková vzácnost jako v časech parkourové akce Mirror’s Edge, ale pohled z vlastních očí znamená v Grand Theft Auto V poctivě zpracované animace například... ovládání mobilního telefonu! Zatímco v původní hře jste listovali jeho znázorněním v postranní liště, tentokrát ho prostě držíte v ruce. 10/10 a GOTY.
A vlastně si nedělám zase takovou legraci: hra vás díky pohledu první osoby do svého světa jednoduše vcucne. Jakožto člověk, který obecně preferuje virtuální řízení zpoza palubní desky, jsem neměnil ani za volantem. Když před rokem vycházelo páté Grand Theft Auto, narážel jsem na četné vzlyky stran kvality grafiky. Nechápu je doteď: čtyřka udělala krok od komiksu k fotorealismu a pětka ho dotáhla do výsledku, který mě nutil na každém rohu tasit nikoli bouchačku, nýbrž mobil, a střílet nikoli obyvatele Los Santos, ale západy slunce. A když už jsem si připadal echt zvrhle, tak – selfies. Gándhí virtuálního násilí, rozumíte. Pointa? Na pětku se mi dívalo fantasticky už před rokem a přeleštěná verze hry, vydaná na konzolích nové generace (a v lednu i PC), vypadá o několik pomyslných chlupů líp, které někomu můžou připadat podsta tné, ale na mém nadšení cvakat fotografie nic nemění. Hotovo, vyřízeno, můžu to odevzdat, Petře?Tak prý ne. Ale má pravdu, šéfredaktor! Ruku v ruce totiž s vyšším rozlišením textur (rozuměj – hra vypadá konečně tak, jak by vypadala, vyjít původně i na PC) a travnatější trávou (v pokrytí povrchů vítězí PlayStation nad Xboxem, zapalte internet!) přichází do série jedna zásadní novinka. Jak říkáme my odborníci tzv. game changer, tedy měnič hry.
Měničem nextgenové pětky je možnost přepnout pohled do první osoby. Co v předchozích dílech obstarávaly různé fanouškovské hacky, s tím si v Rockstaru dali podstatně větší práci, než že by jen přepsali pár čísel v .ini souboru. Dnes už to sice není taková vzácnost jako v časech parkourové akce Mirror’s Edge, ale pohled z vlastních očí znamená v Grand Theft Auto V poctivě zpracované animace například... ovládání mobilního tele fonu! Zatímco v původní hře jste listovali jeho znázorněním v postranní liště, tentokrát ho prostě držíte v ruce. 10/10 a GOTY.
A vlastně si nedělám zase takovou legraci: hra vás díky pohledu první osoby do svého světa jednoduše vcucne. Jakožto člověk, který obecně preferuje vi rtuální řízení zpoza palubní desky, jsem neměnil ani za volantem.

R* se poučil u GTA IV narozdíl od jiných (Ubisoft,EA,Activision atd.) a hry jako L.A. NOIRE nebo MAX PAYNE 3 byly optimalizovány velice dobře a nic se tomu nedalo vytknout. *12*

Tak mě třeba chyby v optimalizaci vůbec neštvou, protože vím, že si ve finále zahraju luxusní hru, která za ty prachy stojí. Narozdíl od těch slátanin z Ubisoftu, které jsou rovněž špatně optimalizované a navíc hra stojí ve výsledku za sranec.

Když před rokem vycházelo páté Grand Theft Auto, narážel jsem na četné vzlyky stran kvality grafiky. Nechápu je doteď: čtyřka udělala krok od komiksu k fotorealismu a pětka ho dotáhla do výsledku, který mě nutil na každém rohu tasit nikoli bouchačku, nýbrž mobil, a střílet nikoli obyvatele Los Santos, ale západy slunce. A když už jsem si připadal echt zvrhle, tak – selfies. Gándhí virtuálního násilí, rozumíte. Pointa? Na pětku se mi dívalo fantasticky už před rokem a přeleštěná verze hry, vydaná na konzolích nové generace (a v lednu i PC), vypadá o několik pomyslných chlupů líp, které někomu můžou připadat podsta tné, ale na mém nadšení cvakat fotografie nic nemění. Hotovo, vyřízeno, můžu to odevzdat, Petře?Tak prý ne. Ale má pravdu, šéfredaktor! Ruku v ruce totiž s vyšším rozlišením textur (rozuměj – hra vypadá konečně tak, jak by vypadala, vyjít původně i na PC) a travnatější trávou (v pokrytí povrchů vítězí PlayStation nad Xboxem, zapalte internet!) přichází do série jedna zásadní novinka. Jak říkáme my odborníci tzv. game changer, tedy měnič hry.
Měničem nextgenové pětky je možnost přepnout pohled do první osoby. Co v předchozích dílech obstarávaly různé fanouškovské hacky, s tím si v Rockstaru dali podstatně větší práci, než že by jen přepsali pár čísel v .ini souboru. Dnes už to sice není taková vzácnost jako v časech parkourové akce Mirror’s Edge, ale pohled z vlastních očí znamená v Grand Theft Auto V poctivě zpracované animace například... ovládání mobilního telefonu! Zatímco v původní hře jste listovali jeho znázorněním v postranní liště, tentokrát ho prostě držíte v ruce. 10/10 a GOTY.
A vlastně si nedělám zase takovou legraci: hra vás díky pohledu první osoby do svého světa jednoduše vcucne. Jakožto člověk, který obecně preferuje virtuální řízení zpoza palubní desky, jsem neměnil ani za volantem. Když před rokem vycházelo páté Grand Theft Auto, narážel jsem na četné vzlyky stran kvality grafiky. Nechápu je doteď: čtyřka udělala krok od komiksu k fotorealismu a pětka ho dotáhla do výsledku, který mě nutil na každém rohu tasit nikoli bouchačku, nýbrž mobil, a střílet nikoli obyvatele Los Santos, ale západy slunce. A když už jsem si připadal echt zvrhle, tak – selfies. Gándhí virtuálního násilí, rozumíte. Pointa? Na pětku se mi dívalo fantasticky už před rokem a přeleštěná verze hry, vydaná na konzolích nové generace (a v lednu i PC), vypadá o několik pomyslných chlupů líp, které někomu můžou připadat podsta tné, ale na mém nadšení cvakat fotografie nic nemění. Hotovo, vyřízeno, můžu to odevzdat, Petře?Tak prý ne. Ale má pravdu, šéfredaktor! Ruku v ruce totiž s vyšším rozlišením textur (rozuměj – hra vypadá konečně tak, jak by vypadala, vyjít původně i na PC) a travnatější trávou (v pokrytí povrchů vítězí PlayStation nad Xboxem, zapalte internet!) přichází do série jedna zásadní novinka. Jak říkáme my odborníci tzv. game changer, tedy měnič hry.
Měničem nextgenové pětky je možnost přepnout pohled do první osoby. Co v předchozích dílech obstarávaly různé fanouškovské hacky, s tím si v Rockstaru dali podstatně větší práci, než že by jen přepsali pár čísel v .ini souboru. Dnes u ž to sice není taková vzácnost jako v časech parkourové akce Mirror’s Edge, ale pohled z vlastních očí znamená v Grand Theft Auto V poctivě zpracované animace například... ovládání mobilního telefonu! Z atímco v původní hře jste listovali jeho znázorněním v postranní l iště, tentokrát ho prostě držíte v ruce. 10/10 a GOTY.
A vlastně si nedělám zase takovou legraci: hra vás díky pohledu první osoby do svého světa jednoduše vcucne. Jakožto člověk, který obecně preferuje virtuální řízení zpoza palubní desky, jsem neměnil ani za volantem.

treba 25 filmovych fps

Mají na kontě téměř 40 her, jestli ti tohle příjde málo, tak to jen dokazuje, jak moc jsi mimo. Mimochodem, doskakování textur nemusí být nutně špatná optimalizace, ale spíš celkově špatná technická stránka hry. Mimochodem, měl jsi vždy v době vydání PC sestavu, která splňovala uvedené požadavky? To totiž potom můžeš nadávat i na Crytek, že neumí optimalizovat hry.