Na druhou stranu nezapomínejte, že třeba u zmíněného u Agincourtu Francouzi nevyužili svoji "početní" převahu, neboť nebyli schopni se domluvit a zaútočit společně. Hromada bitev se odehrála ve scénáři: Sir takový a makový prohlásí, že teď bude útočit on. A zbytek Pánů mu max fandil, nebo se mu posmíval. A když neprorazil, tak ze zbytku pánů se zase někdo zvedl, tak teď půjdu já. A tak do kolečka.

Na Trubce se dají najít videa, které víceméně prokazují, že ani anglický tisový Longbow nedokázal prorazit zbroj rytíře na koni.

Díky za odkaz, já se též rád přivzdělám. Jsem spíš zaměřenej na třicítku, kterou želbohu všichni včetně herních vývojářů opomíjejí :)

Článek je fajn, ale trochu příliš zaměřený na Anglii, což byla ve středověku menší země, která byla, no, nechi říct zaostalá, ale rozhodně ne na špici technologického a vojenského vývoje.

Tak jasně, to že prostý kmán neměl šáhnout na rytíře, ještě neznamená, že se to nedělo. Obraz rytířství se hodně měnil od dob  Guillauma le Maréchala, kdy turnaj byl bitvou a naopak. Realita byla často jiná. Azincourt se udává jako takový vrchol změn v přístupu k bitvě. Resp. stoletá válka. Kdy účel světí prostředky a počítá se vítězství a ne jeho způsob. Jenom příklad je Wiliam Wallace a bitva u Bannockburnu nebo bitva u Courtrai. Kter proběhly ještě před Azincourtem.

Ale máš pravdu, nebylo to žádné dogma. Ono nakonec nic není jenom černobílé.:)

Tak tam se to rytířství ještě úplně nepěstovalo :) Ale třeba kdyby takovej Přemysl přežil na Moravskym poli, asi by ho nefér přístup Rudolfa docela namíchnul :)

Navíc zálohy se daly fakt blbě koordinovat a tehdy se velení v průběhu bitvy zas tak  moc neřešilo (resp. nemohlo řešit).