Pokud chcete přidávat komentáře, musíte se:

Registrovat nebo Přihlásit
  • seky

    Tohle dela spolubydlici, najde si na netu online odkrytou mapu a jde podle toho, to je tak desne nezabavny. Nechapu, jak to nekdo takhle muze hrat s tim, ze si da treba jeste easy obtiznost. Zasadne vsechno hraju na hard apod., protoze me pak bavi cely vecer delat jednu skupinu nepratel, nez probehnout pulku hry...


    • kolik her takhle stihneš dohrát za rok?

      • copak to je nějaká soutěž? To je spíš nějaká obsese v tom zahrát si všechno co vychází, nejlíp všechno co nejrychleji projet podle návodu a moci si to odršktnout ze seznamu. Je mnohem lepší hrát míň, ale víc si to užívat.

        • Právě že to soutěž není, takže není důvod řešit, že on to hraje jinak. Každej má jinej vkus. Každej hraje kvůli něčemu jinýmu. Jeden přeba kvůli výzvě. Druhej třeba kvůli příběhu a nemá potřebu se někde zasekávat. Ani jedno snad není blbě ne?

        • Já bych nezatracoval ani jeden přístup. Někdo chce vyzkoušet co nejvíc různých her a mít přehled třeba i za cenu, že mnohé nedokončí. Jiný se věnuje jen jedné po několik let, ale zase je na ni expert.

  • Rohlikator

    Oh yeah. Dynamický HUD by měl být standard. Dobrý článek.

  • No, ono je rozdil mezi "blbuvzdorne" a "dobre vysvetlene"

    Hry by mely byt minimalne to druhe. U Army to jde hezky videt, spousta lidi netusila a bylo jim treba vsechno vysvetlit, dneska uz staci rict "projed si Bootcamp, tam je to vysvetlene" - za me to byl jeden z nejlepsich, ne-li TEN nejlepsi update v historii cele serie.

  • Bullseye671

    Moc pěkný článek. A asi souhlas. Osobně mě na hrách nejvíc baví objevovat mechaniky a snaha je pokořit. Absolutně pak nechápu, jak někoho může bavit procházet hru s online návodem (youtube, wiki, atd.). 

    Co se týče HUD, nedávno jsem prošel KC:D v modu hardcore. Neexistence ukazatele zdraví a staminy způsobilo, že jsem šel do daleko většího rizika a podstoupil víc soubojů a častěji, případně jsem ze soubojů utekl. Za mě daleko lepší ponoření do hry a využití více mechanismů. Jen ta hra musí být na takovouto možnost připravena (vizuální prvky, zvuky, atd. vlastně jak zmíněno v článku).

    • taky se snažím hrát bez návodu a bez sledování buildů jiných lidí, a ten zážitek je prostě mnohem lepší. Teď např. hraju Pathfinder WOTR a jediná věc co jsem si vyhledal bylo občas návod jak fungují některé mechaniky (třeba metamagic), jinak hraju zcela na blind, tj vytvořil jsem si postavu co se mi líbila z hlediska role-play (ne abych někde sledoval OP build z internetu), nevím kde najít společníky ani kolik ta hra má aktů

      • Derp_1337

        Jo, přesně tak. Taky hraju dle svého vlastního role-play. Navíc už mám dost zkušeností s hraním, takže si myslím, že bych ani nedokázal vytvořit nějaký fail build.

        Návody má smysl řešit jenom při online hraní, kde tě nějaký slabší build fakt znevýhodní vůči ostatním hráčům.


        BTW: Ale pamatuji si jednu takovou kuriózní situaci před 20 lety u KOTOR. Měl jsem kamaráda, kterému se podařil udělat takový build, že prostě nemohl porazit finálního bosse (Darth Malak) a musel začít hrát od začátku. 😂

        Ale tam to zase taková tragédie nebyla, protože KOTOR je jedna z mála her, kterou většina lidí dohrála aspoň 2x (jednou za Jedie, podruhé za Sithy).

    • mr.clayman

      qwe5 to v zásadě řekl za mě. Já už jsem ve věku, že u her hledám primárně uvolnění a odreagování. I přesto si rád zahraju třeba Diablo nebo něco, kde se musí aspoň trochu přemýšlet. Na druhou stranu ale se mi nechce sedět nad Excelem a počítat statistiky, aby mi co nejlíp vyšel build. V tu chvíli si najdu nějakou wiki nebo návod s doporučeními a postupuju podle nich.

      Na výzvy jsem měl třeba Alien: Isolation. Tam jsou herní mechaniky jasný a intuitivní a přesto ta hra není zrovna procházka růžovým sadem, obzvlášť na ty nejvyšší obtížnosti.

      • U her mi ten excel nevadí, typicky factorio a podbné, nicméně i tam třeba wiki obsahuje spoustu užitečných informací a propočtů, které hru ve výlsedku zpříjemní. Podobně anno, kde jsou pěkné přehledové tabulky, kde se dá celkem pohledně zjistit kolik potřebuji produkovat, abych uspokojil všechny obyvatele a v jakém poměru stavět továrny v řetězcích. U A1800 už to konečně není tolik potřeba, protože hra už vám to konečně lépe prezentuje, ale zejména starší hry ze sériie v tomhle byly dost hloupé.

    • Tisíc lidí, tísíc chutí. Já se klidně na tu wiki nebo youtube podívám a pak můžu hrát efektivně a hru si víc užiju. Zákysů z 90 - 2000 jsem si užil dost a hledat něco x hodin jen proto, že jsem to přehlédl někde ve křoví nebo zapomněl promluvit s jedním NPC mi tedy spíš zážitek kazí.

      • Inquisitor

        Jo to bylo peklo. Bez internetu. Člověk to někdy řešil i několik dní. To platilo hlavně v adventurách, procházet znovu všechny NPC, pixel hunting:) A ta radost potom. Dneska deset minut nevim a zapínám google:D Jediná pomoc tenkrát, návody v levelu-score.

        • jo, to byla radost když člověk prošel Simon The Sorcerer, The Dig, The Longest Journey nebo Monkey Island zcela bez návodu. Ale je fakt že některé hry byly bez návodu nedohratelné, třeba už mnou zmíněná Wizardry 7 - kombinace obrovské mapy a obskurních hádanek byla prostě moc

          • Wizardry jsem nedohrál ani s návodem... pořád se odhodlávám to znova zkusit, ale nevím nevím jestli ještě budu mít tu trpělivost. Skončil jsem někde ve witch mountains. Už jsem měl samuraie s maximálním kirijutsu a stejně ty souboje byly pekelné, furt mě někdo z kouzelníků chcípal a byl to očistec. Ale pořád asi nej RPG co se týče vzpomínek a prožitku.

            • Jsem na tom podobně, možná jsem to vzdal ještě dřív. Prostě už mě nebavilo "opisovat návod do hry". Navíc jsem v té době neuměl moc anglicky, takže jsem skoro nevěděl, co se tam děje. Souboje jsem si ale v zásadě užíval, když jsem se trochu naleveloval (nesmíš zapomínat často měnit povolání). Akorát bossové byli vždycky na stopadesát pokusů, protože rádi posílali nějaké kouzlo, co spláchlo půl party (někdy rovnou celou). Prostě "Skvělý devadesátkový gamedesign(TM)". Osmička byla mnohem přístupnější a i když neměla až tak dobrá hodnocení, dohrál jsem ji a bavil jsem se.

  • Iggy

    nedávno jsme focus testovali RTS hru. měli jsme tam testera, který byl pc hráč open world rpg her, se strategiemu neměl vůbec žádné zkušenosti. do testu se přihlásil protože ho zaujal námět a zasazení.

    tester netušil pro nás tak základní věci jako třeba, že WSAD se používá na pohyb kamery a z množství pro něj neznámýho UI byl tak zahlcen, že většinu z toho ignoroval včetně tutoriálových oken, protože se prostě soustředil na to, co se dělo ve scéně.

    a byl to jeden z nejvíc užitečných focus testů, co jsme měli, protože tam šlo vidět, jak hrozně všichni počítáme s tím, že hráči rozumí věcem, co jsou pro nás standard, ale ne pro lidi, co teprve s žánrem začínají.

    nebuďme gatekeepeři. i to "press wsad to move camera" má pro spoustu lidí smysl a ve hře svoje místo. a pro nás, co to známe, je to jen krátká část hry navíc.

  • Áno!!! O koľko by bol býval deathloop lepší keby to postavili ako open world😐

  • sugyn

    Vybavuju si nejakou verzi Dirt od Codies kdy prvni hodinu v zavodni hre byl mluveny tutorial. Neco ve stylu kliknete na zavody a pak to zacalo vysvetlovat ze tam se vybiraji zavody. Kdyz to zacalo vysvetlovat ze sipkou dopredu se jede dopredu a sipkou doleva se zataci doleva tak jsem to vzdal. 

  • Subnautica ve VR je dobrým expozičním tréninkem na thalassofobii. S myšlenkou článku souhlasím, hry se opravdu dělají pro masy a dřív to opravdu bývalo jiné. V 90. letech hráli hry spíš inteligentnější nerdi, dnes to hrají masy. Dřív hry dělali nadšenci do her, dnes hry dělají bezduché korporáty s jediným cílem - generovat zisk. Aby se toho prodalo co nejvíc a aby se neodradili hráči, tak se hry dělají "blbuvzdorné". Každopádně třeba ty soulsborne hry ukazují, že i pro těžší hry je tu market, i když Elden Ring už se trochu vydal cestou casual (spirit ashes z toho udělaly do značné míry casual hru)

      • Přesně, starší hry šlo rozbít často snadno a obzvlášť ty open world rpg a nemusíme jít tak dozadu, ale třeba ještě Morrowind nerozlišoval předměty důležité pro quest, takže člověk vymáltil dungeon, našel prsten, x hodin ho používal, později prodal a po dalších x hodinách hraní se dozvěděl, že ho potřebuje na splnění questu... stejně tak npc, která šlo zabít nebo spíš je něco zabilo, když se courali venku, případně nebylo výjimečné, že někam spadli.

        Přemýšlím jestli vůbec šlo dohrát morrowind bez wiki s quest ID, NPC ID a item ID a konzolovými příkazy na oživení a respawn.

    • lito

      Tady na Games.cz najdeš článek, že je ER těžký, autor to za hodinu vzdal, vypl a napsal o tom článek, přitom nenašel právě ani spirit ashes, aby si to ulehčil. Tomu říkám naprostá rezignace. 

      Jinak pořád máš na výběr, že tu mechaniku nebudeš používat, což doporučuji, je to mnohem lepší zážitek.

    • Psychotic

      Tyhle názory jsem měl, když mi bylo patnáct.

    • "a dřív to opravdu bývalo jiné. V 90. letech hráli hry spíš inteligentnější nerdi"

      No já nevím. Já si teda z té doby pamatuji u her manuály (ty co teď někteří nosatlgicky postrádají), kde se vysvětloval že New game spustí novou hru a Save game hru uloží apod. A nebo že před kliknutím na něco na to máš nejdřív najet myší.

      Ono se to moc nezměnilo. Jen se to prostě z externích manuálů přesunulo do tutoriálů.

      K tomu, že v devadesátkách lidi nepotřebali tak blbuvzdornej popis, asi jen tohle: http://ftp.blizzard.com/pub/misc/Diablo.PDF (ano 80!!! stran) A i když část je lore, tak to ovládní jsou pořád desítky stran textu jak pro blbečky.

      • tuco

        Nevim jestli inteligentnejsi, ale v 90. letech bylo vskutku hrani her zabavou zejmena tzv nerdu. Dnes jsou hry v podstate mainstream a tim se v prumeru snizila uroven schopnosti hracu. To je statistika.

        Napodobe napr s vysokymi skolami. Drive bylo studium na vysoke v podstate pouze pro elity, jak intelektualni tak nekdy i kadrovy, no a dnes vysokou muze studovat kazdej blbec. Pak se rika .. uroven vzdelani poklesla .. v prumeru ano. 

        • Psychotic

          V 90. letech bylo hraní her zábavou zejména dětí.

          Průměrná úroveň schopnosti hráčů se naopak zvýšila, protože dnes má kdekdo 20 let zkušeností, zatímco tehdy byl každý nováčkem.

          • tuco

            Jelikoz to nikdo nezmeri, tak tu spolu muzeme akorat polemizovat.

            Pridam osobni zkusenost s hrou Apex Legends. 

            Na prelomu tisicileti jsme s klukama hrali Delta Force 2,  tymovou strilecku v otevrenym svete (na rozdil od koridoru). MP hralo snad par tisic lidi a intenzivneji snad par set. Nekdo byl lepsi a nekdo horsi, pricemz rozpeti skillu mi neprislo nijak zvlast siroky. Chapu to tak, ze tu hru hrali zejmena lidi co strilecky a soutezeni v TDM a CTF bavily.

            No a ted hraju Apex Legends. Tymovou strilecku v otevrenym svete. Je tam Battlepass a ranked system, skiny na zbrane a pro postavy. Hra je velmi popularni s miliony hracu po celym svete. Nejen, ze nekteri hraci a hracky jsou z me zkusenosti mechanicky dreva, ale taky sou uplni bezmozci a kolikrat si rikam, jak vubec muzou fungovat v IRL. 

            Chapu to tak, ze  pomerne dost lidi Apex hraje primarne proto, ze je popularni, hraje ho XY jejich pratel a znamych, nebo proto, ze si zaplatili BP ktery pak maj potrebu dokoncit, nebo proto, ze jim dela dobre machrovat s digitalni kosmetikou kterou si do hry za stovky a tisice dolaru poridili, pricemz to nejsou zaryti fanousci a fanynky souteziveho strileni. Effing casuals a deti.

            DF2 tito lidi z me zkusenosti nehrali, protoze proc by hrali? Oni by bez skinu a BP ci rankedu s imaginarnim postupem, tedy mechanik ktery maj za cil zvysit tzv engagement, ci bez potreby byt IN, Apex pravdepodobne vubec nehrali.

            • Psychotic

              Já to zase chápu tak, že na přelomu tisíciletí jste s klukama byli stejní bezmozci a dřeva jako tebou zmiňovaní dnešní hráči Apex Legends, ale byli jste v tom spolu, takže vám to tak nepřišlo. Dnes máš dvacet let zkušeností, proto máš intuici na herní mechaniky a méně zkušení hráči ti přijdou neschopní.

              • tuco

                Reakce na příspěvek:

                To je samozrejme taky mozne :) 

                Nicmene trvam na tom, ze tim jak se hrani video her stalo mainstreamem, tak rekneme kvalita v prumeru klesla. 

                • mr.clayman

                  Reakce na příspěvek:

                  Nemyslím si. Některé základní herní mechaniky se někde zjednodušily (např. autoheal ve střílečkách), na druhou stranu mám pocit, že některé velké franšízy (konkrétně z relativně poslední doby třeba Horizon nebo God of War) s každým vydáním přidávají další a další herní mechaniky, které sice nejsou třeba stěžejní, ale přidávají další úrovně komplexity a občas si říkám, jestli se mi ještě chce takovou hru hrát. Jak jsem řekl jinde v diskusi, dneska sedávám ke hrám po 8+ hodinách programování složitých serverových systémů a pálit další mozkovou kapacitu učením se čím dál většího počtu herních systémů se mi chvílemi začíná zajídat.

                  • sugyn

                    Reakce na příspěvek:

                    Ja to mam podobny taky delam se servery a presne jak rikas po osmi hodinach ruznych jednani a dohadovani ohledne vylepseni infrastruktury si mam sednout a zacit se ucit neco komplexniho. Na to uz mi taky nezbyva mozkova kapacita. To je taky duvod proc v DCS mam malo nalitano. Jit si otevrit 500strankovy manual k F/A18 Hornet a studovat radar je proste moc. A o vikendu chci vypadnout z Prahy do prirody abych nesedel furt pred obrazovkami. Zase nadruhou stranu interaktivni filmy od Sony me nebavi, takovych prumernosti jako Horizon nebo GoW jsem hral mraky a ztracet cas hranim vic toho stejneho je podle me skoda.

                  • tuco

                    Reakce na příspěvek:

                    Nemam zadny problem se zjednodusovanim ani s opakem. Her je tolik, ze si muzu vybirat co mi vyhovuje. Reagoval jsem na tezi, ze "drive to byvalo jine" s kterou souhlasim, pricem si nemyslim, ze driv to bylo rekneme lepsi.

          • To platilo u nás, respektive v zemích bývalého východního bloku. Na západě a v Japonsku se hrálo od raných osmdesátek, takže v devadesátkách byli běžní hráči s desetiletou zkušeností.

      • JamesFaith

        Souhlas.

        Ony ty vzpomínky o neexistujících manuálech, kdy na to každý musel přijít sám, souvisí především s tím, že lidé hrající pirátěné hry, ale třeba i hry přikládané k Levelu a Score, ty manuály neměli, nebo se nikdy neobtěžovali otevřít textový soubor přiložený na cédéčku.


        BTW, já mám třeba ještě ve svých  herních memorabiliích 180 stránek dlouhý manuál k Arcanum. A i když tam bylo hodně lore, stejně tak tu vidím rady jako "Nezapomeň prozkoumat sudy. Když se nádoba ukáže jako zvýrazněná, jak je ukázáno na obrázku , můžeš ji otevřít kliknutím myši." 

        • mr.clayman

          Jj, a třeba u skutečných simulátorů jako např. Falcon 4.0 byly manuály, které by vydaly na samostatnou knížku. Někde ještě mám krabici od F4.0 a je tam přiložena bichle, co má snad 500 stránek včetně grafů a dalších detailních informací o systémech toho letadla.

      • já si pamatuju hry jako Wizardy 7+8, Icewind Dale 2, Ultima Underworld 2, Ultimy, Stíny nad Rivou, Star Flight, Star Control 2, Fallouty, Albion apod. Manuály na pravidla to mělo často dost hutné, a ty hry tě nijak za ruku nedržely a vesměs ty hry byly dost těžké a komplexní, určitě těžší než dnešní mainstream produkce. Ten vývoj lze sledovat třeba na Morrowind vs Skyrim. V Morrowindu nebyly žádné šipečky a otazníčky co by člověka navigovaly k cíli, ale questy byly popsány pouze slovně. Nemyslím si že je to jen nostalgie, protože si občas nějakou starou hru znovu spustím a mám možnost to srovnat s dneškem.

        • I v těch starých hrách je velký rozdíl v tom, že některé se dají v pohodě hrát i bez manuálu a s jinými je to dost obtížné nehledě na obtížnost samotné hry. Když trochu rozeberu ten tvůj seznam (co znám): Wizardry 7 byly na ovládání a mechaniky relativně složité, tam se manuál dost hodil. Oproti tomu osmička byla o hodně intuitivnější. Fallouty jsou celkem v pohodě i bez manuálu. V Ultimách Underworld si bez manuálu moc nezakouzlíš (protipirátská ochrana), ale i k vlastním mechanikám se manuál hodí. K Albionu manuál v zásadě nepotřebuješ, mechanicky je celkem jednoduchý a ovládání intuitivní. Stíny nad Rivou a obecně celá RoA série je naopak mechanicky brutální a poměrně neintuitivní - manuál hodně pomáhá.

          Pokud jde o další pomůcky nad rámec tutoriálu a manuálu, tak si pamatuju doby, kdy byla automapa považovaná za příliš mocného pomocníka (správný hráč si to pamatuje nebo kreslí na čtverečkovaný papír). Podle mě není ani tak problém s pomocníky jako takovými, ale s jejich využitím a v podstatě i s mechanikami, se kterými mají pomáhat. GPSka ve Skyrimu je nepříjemný zabiják imerze, ale v Cyberpunku nevadí. Mapa ve Skyrimu je v pohodě, ale třeba v Dark Souls by (až na pár lokací) působila spíš rušivě (proto tam není). Questlog může být fajn věc, ale pokud se hra zvrhne  v to, že si nabereš desítky úkolů a pak se v questlogu přehrabuješ příliš velký díl herního času, tak je někde problém (a ne nutně v přítomnosti questlogu). Obecně platí, že když autoři cítí potřebu přidat takového pomocníka nejen pro pohodlí, ale jako nutnost, měli by si promyslet, jestli okolo toho chtějí hru opravdu točit nebo mají někde chybu v designu.

  • nesnesitelnej666

    Skvělý článek.

    Ještě bych doplnil kapitolku o dlouhých a nepřeskočitelných tutoriálových levelech, co zabíjejí replayabilitu. Kaer Morhen + White Orchard + Wyzima jsou napoprvé super, možná i napodruhé, ale pak jsem si chtěl několikrát Witchera rozjet znovu a prostě mě to unudilo. Ale trpěly tím i staré hry, koho by bavilo popáté hodinu utíkat z vězení Jona Irenica nebo z Márnice? Bylo by super, kdyby tyhle lokace šlo po prvním dohrání hry přeskočit, a vlastně se divím, že volání po něčem takovém neslyším častěji.

    Jako vždy tohle skvěle řeší souls série, jejichž úvodní level proběhne zkušený hráč tak za minutu...

    • tuco

      Bylo by super, kdyby tyhle lokace šlo po prvním dohrání hry přeskočit, a vlastně se divím, že volání po něčem takovém neslyším častěji.

      Dobry postreh. Nekdy to resi mody (Skip Chateau Irenicus v pripade BG2, nebo treba Skip the Fade v pripade DAO). Ta otazka vsak zustava.

      Hadam, ze znovuhratelnost (zejmena nekolikanasobna) neni pro vyvojare priorita, jelikoz drtiva vetsina hracu hraje jednou a ani hru nedohraje. 

      Ja klidne budu volat s tebou.

Pokud chcete přidávat komentáře, musíte se:

Registrovat nebo Přihlásit