super článek! Co dát nějaký retro gameplay všech dílu než vyjde ten remake? :) 

Super článek!

Já jen, Kubo, doufám, že jsi hrál i Chronicles of Myrtana: Archolos, protože to je naprostá paráda, a to píšu jako velkej fanda Gothic.

Není to "obyčejná" modifikace, je to úplně nová plnohodnotná hra, a teď nekecám, takovej Gothic 2.5 anebo spíše Gothic 4, chceš-li.

Zcela vážně: pokud jsi doteď nevyzkoušel, okamžitě jdi do toho, je to jedna z nej her, co jsem kdy hrál 🙂. Po dohrání jsem pak tvůrcům poslal i peníze, nechápu, že to je free.

Roním nostalgické krokodýlí slzy! Na Gothic mám tolik vzpomínek! Po recenzi v Levelu, kde jsem na nádherně graficky ztvárněná kouzla,  hluboké lesy a západy slunce na obrázcích, hleděl s otevřenou hubou, jsem běžel do pidi prodejny (které měly hry v nabídce spíše omylem) v Jablonci nad Nisou, abych ukořistil big box. TEN big box s kartami na nichž byly motivy postav ze hry. Gothic jsem nainstaloval a... následovalo totální zděšení. Nebyl jsem schopný uvěřit, jak se hra ovládá. Už v roce 2001 byla "šipkovaná" skutečně zastaralý koncept a v Gothicu to bylo celé ještě povýšeno o naprostou topornost při ovládání kdejakého klacku a rezavého železa v ruce. Do toho ta menu! I prostá tabulka natáhnutá myší ve wordu vypadala lépe, když jí člověk udělal zdvojený sexy obrys! 😂 Hru jsem odinstaloval a ROK jsem na ní hleděl úkosem na polici mezi dalšími originálkami. Rok mi krabice nedala spát, protože tehdejších 999 Kč pro mě byly velké peníze a byl jsem zvyklý kupovat originálky tak do 600 Kč max. Celý rok jsem byl nasr*nej pokaždé, když můj pohled zabloudil na vystavené big boxy.

Když vyšel druhý díl, který vypadal ještě lépe, pokročileji a všechny recenze se nesly v obdivném duchu, nevydržel jsem to a se slovy "musím to překonat, protože tu tisícovku už nikdy zpátky neuvidím" jsem se do Gothicu pustil. Na druhý pokus to sedlo. Najednou jsem objevil kouzlo šipek, kdy každý směr znamenal máchnutí mečem skutečně do daného směru. Geniální! Rychle jsem se poté přeorientoval na luky a kuše a zažil nevídaná dobrodružství. Legendární ragů ze žravých štěnic. Objev, že po kilech zkonzumovaných jablek se permanentně přidá bod (tuším) ke zdraví. Pečení stehna z krysokrta, ranní ošplouchnutí zpoceného těla v hradním příkopu. Směnný obchod! Jak ten mi ve dvojce následně chyběl. Žádné trapné dukáty a hotovo, ale vyvažování zboží (nabídka - poptávka) do posledního krejcaru/hrudky rudy, aby člověk ve výsledku netratil. To bylo tak skvělé! S příchodem noci brutální černočerná tma, kdy nebylo vidět na krok a lesy plné vlků, nemluvě o spících stínových šelmách. Hraní na nástroj u ohniště! Nezapomenu na homelessáka, co mě uprosil, abych s ním běžel "hned tady kousek za bránu k potoku", kde jsem dostal strašnou nakládačku od jeho kamarádíčků! Borec, co mě pokaždé seřval, když jsem mu proběhnul chatrčí 😁 Obří halda rudy! Závěr v Xardasově věži, hulení a samozřejmě Sleeper! A už tehdy jsem objevil kouzlo v RPG hrách, které mě od té doby nepustilo: Průzkum a snaha dostat se kam oko dohlédne aneb skákání nahoru a šikmo! Dokonce jsem si k jedničce i dvojce vytiskl mapy a zaznamenával, co jsem kde našel. Po dohrání jsem okamžitě, ještě ten den, objednal čerstvě vydaný druhý díl. Už jen v mrzké PC-DVD krabičce, ale s pořádně našláplým manuálem.

Gothic II byl ve všech ohledech lepší a když jsem zjistil, že hra dostala i regulérní lezecí mechaniku, vyloženě podporující průzkum, byl jsem v sedmém nebi. Do dnes vidím, jak sbíhám od čarodějovi věže dolů z kopce. Po levé straně ukryté jezírko s lootem a první goblin. O kus dál první vlci a sekyra a trocha peněz a jeskyně, kam banditi lákali důvěřivce, aby ho následně o všechno obrali a seřezali. Za oltářem a zatáčkou vpravo Lobartova farma, kde jsem se lopotil u tuřínů a došlo na bitku s kosami. A hned za nimi již brány Khorinisu, první chňapavci u hradeb vlevo a přístav, bordel Červená lucerna a tajný zlodějský cech pod městem! Honorace žijící v lepší, hořejší čtvrti. Ty vzpomínky, kdy jsem místnímu alchymistovi vybrakoval barák, obral jej o všechno a pak na něj zakouzlil kouzlo zapomnění! Hehe! Nechal jsem se vyučit u Bospera, protože luky byly nejlepší a ještě člověk utržil peníze za nalovenou zvěř a trofeje. A největší sranda byla, že jsem po dohrání jedničky měl ono toporné ovládání tak moc v krvi, že jsem v nastavení rovnou přehodil z nového do starého ovládacího schématu! 🙂 Dvojka byla naprostý kult a na mé PC už hodně náročná. Do dnes si živě pamatuji, jak jsem neustále přepínal v nastavení dohled, který výrazně ukrajoval z výkonu. Nebyl jsem ale ochotný slevovat z nejvyššího grafického nasazení. Ty lesy! To jsem raději přidával a ubíral na dohledu. To byly časy!

Pro mě je první díl Gothic jeden z největších herních zážitků vůbec. Měl toporné ovládání, ale dalo se na to zvyknout a ta hra byla geniální.

Dodnes si pamatuji, jak jsem vylezl z dolu s červy a krátce nato si řekl: “Wow, já jsem Strážce!” A bylo to prosím v roce 2002!

Ten pocit odměny za odehraný kus příběhu nebo nový skill je dodnes nepřekonán.

Gothic II jsem podruhé dohrál až nedávno na Switch, zato první díl pro mě byl tou atmosférou jednoduše lepší.

Remake mám předobjednaný už přes rok a letos jsem doobjednal i limitku.

Gothic 1 jsem neměl sílu hrát (dostal jsem se k tomu po vydání trojky), ta hra se skoro nedala ovládat. Dvojku jsem hrál, byla super, ale stále se ovládala jak tank, i když se zaťatými zuby to aspoň šlo hrát. Ale G3 jsem sledoval od oznámení v roce 2005 a nechal v něm stovky hodin a rozehrál ho spoustukrát, jelikož se postupně přidával obsah v rámci komunity patche a často nebylo možné díky překopání systémů navázat na rozehranou hru. Díky tomu jsem nechápal, proč všichni dodnes jsou tak odvaření Zaklínačem 3, protože dekádu před ním většinu toho měl už Gothic 3 - a spoustu věcí dokonce lépe (a spoustu jiných zaklínač). Svět v G3 patří k tomu nejlepšímu a nejatmosféričtějšímu, co jsem ve hrách viděl. Risen jsem hrál (a dohrál) jen jedničku, bavila, ale znovu ji asi nikdy hrát nebudu - menší, temný (hnědý) svět plný bažin - to si z toho pamatuju. Obecně za mne takto vypadá fantasty/středověké RPG a mrzí mne, že fakticky nemá vyjma už taky fousatého Zaklínače žádného nástupce. Elex mne nelákal zasazením a přišel mi jako ždímání vyždímané technologie a konceptu.

Tak toto bol prekrasne napisany clanok! Az mi zvlhli oci.

Inak, ja dodnes povazujem svet Gothic 3 za najkrajsi fantasy svet vo videohrach.

Akurát štartujem trojku s modami 🙂 Ja na ňu nedám dopustiť. Mňa prvýkrát zastihla už s community patchom keď vyšla ako plná hra v Level. A vôbec som nesledoval čo tam bolo nasľubované, ten otvorený svet ma vtedy úplne pohltil a dodnes je to za mňa jeden z najlepších príkladov open worldu, kde na každom kroku je niečo zaujímavé. 

Fakt rok od sebe? To musí být chyba ne? :-) To je z dnešního pohledu nepředstavitelný...

Moc pěkně sepsané, díky.