Po dohrání prázdno? Vědci popsali fenomén poherní deprese, nejčastěji nastává u RPG
-
Dlouhý temný čas svačiny duše.
-
Potvrzuji. Před několika dny jsem dohrál Tsushimu.
-
Že hra končí mi bylo fakt líto po KOTORech a Mass effectu. Tyhle mě tak pohltily že jsem po dohrání fakt chvíli seděl a hleděl do zdi
-
-
Mass Effect je definitivně největší hříšník. Možná i důvod, proč je to pořád u mě number one hra. Díky tomu, že se to spínalo napříč třema hrama, že se dal z jedné hry do druhé importovat save s rozhodnutím (proč to nemá víc her?), že to mělo precizně a do detailu vybudovaný lore, dalo se v tý hře dost jednoduše ztratit myšlenkama. Vlastně je to asi taky jediná hra, kde jsem přečetl kompletně celej kodex.
-
-
Přesně... teď už by mě to asi tak nebralo, ale úplně si třeba vybavuju tu bezmoc, když Reapeři podnikli invazi na Zemi. Normálně mě to emočně zasáhlo, ta bezmoc a neodvratný osud, kdy bez ohledu na to, co uděláš je osud lidstva zpečetěn tváří tvář bezprecedentní síle a krutosti. A přesto ti nezbývá nic jiného, než tu bitvu vybojovat do hořkého konce. Tohle se fakt Bioware povedlo.
-
-
-
Ja mam deprese jen z toho, ze nestíhám hrát vsechno 😀 obecně se snazim mit aspon rozehrané dvě hry, at plynule přejdu po odehrání jedné. Ale dost často u me po odehrání hry nastává “paralýza” nad tim, co budu hrát dál. Pritom mam jasně nastaveny backlog, kde uz mam jen ty nejvic Crème de la Crème hry a nelze sáhnout vedle. Nekdy me to ale klidne na par dni paralyzuje, nez vyberu co hrát dal 😐