Mně přijde, že se vliv Warrena Spectora na obsah "jeho" slavných her často přeceňuje. Většinou dělal producenta, což je pozice velmi důležitá pro to, aby hra vůbec vyšla, ale producent většinou nemá až tak velký vliv na to, jak hra vypadá a jak se hraje. Jasně, dřív a v menších týmech každý tak trochu kecal do všeho, ale primární vliv na hratelnost mívá většinou herní designer.

Vlastně přesně tohle splňuje Gloomwood. Sice je pořád v předběžném přístupu ale už teď se v něm dá nechat hromada hodin. Zážitek je to parádní.

I když akčnější, podobnou myšlenku nese třeba i Blood West. Pak tu jsou ještě Fallen Aces. To už je spíš Deus Ex s komiksovou grafikou ale ten Noir a město jsou boží.

Nemyslím si, že by původní level design vylepšený do dnešní vizuální podoby byl schopný obstát. Ono většina raných 3D her z devadesátek nebo začátku milénia s dobrým level designem těžila z toho, že ty úrovně byly fakticky jen poskládané kvádry do zajímavé podoby. Dobře se to pamatovalo, dobře se v tom orientovalo, protože tam nic nebylo. Něco podobného dnes může fungovat v něčem jako je Mirror's Edge, které na minimalismu stálo, ale s realitou nemělo nic společného. Byla to spíš obří laboratoř. Na jednu stranu se tomu smějeme, ale ono ty ukazatele ve hrách a různé formy vizuální nápovědy (bílé hadry, praporky apod.) jsou v prostředích s tolika detailními objekty nutnost, nechcete-li obětovat tempo a udělat ze hry simulátor hledání cesty. Stejně tak ty koridory. Občas bylo umění najít cestu dál v Duke Nukem 3D nebo prvním Quakeovi. Představa, že ty hry někdo předělá do současné grafiky s odpovídajícím množstvím objektů, nedalo by se to hrát.