Dost bylo joudů! Už nechci hrát za vesnické nekňuby
-
Přesně z tohohle důvodu se mi moc líbilo RPG Game of Thrones z roku 2012, kde obě hlavní postavy mají zkušenosti a historii, na kterou se odvolávají.
-
souhlas, dejte nám víc veteránů a míň joudů :D Ono třeba když se vezme tak hrdina který nejde upravovat tak je téměř vždy mladík při síle zocelen tvrdou prací a od pohledu fešák který je tupý jak poleno a ptá se na otázky které jsou úplně triviální. Mít takového obtloustlého 40 letého hrdinu co má něco za sebou to by bylo jiné kafe :D Ale stejně jako ve filmech nebo knížkách tak je to velmi vzácná výjimka.
-
-
Všichni pořád nadávají, že se ve hrách necítí reprezentovaní, ale já jako lehce obtloustlý padesátník nechci hrát lehce obtloustlé padesátníky. Chci hrát Shepardy a Nathany Draky a Geralty.
-
-
já za ně také hraju rád a nepotřebuji reprezentaci, ale když už hraješ X hru kde je zase vyrýsovaný hrdina nebo hrdinka tak se to trochu zajídá :D
-
-
Hercule Poirot je důkaz toho, že i malý obtloustlý skoro plešatý hrdina kolem padesáti a s charakterovými vadami může být velmi úspěšný.
Pokud jde o joudy, tak třeba Rufus z Deponie je zajímavý "antijouda". Mladý, bez zkušeností, úplně pitomý a nešikovný, ale jelikož si myslí, že všemu rozumí, tak se blbě nevyptává a jedná :-D
V The Longest Journey je sice hrdinkou žena, ale i tu (a jejím prostřednictvím i hráče) autoři naučili, že se nemá hloupě ptát, ale chytře poslouchat. Hra tak funguje mnohem lépe.
-