I já přemýšlel, co je na "hrách z východu" specifické. Podle mne nejvíce od západních - zejména amerických her - liší tím, že hlavní hrdina není klaďas a dopadne většinou blbě, jeho příběh je vlastně cestou k nevyhnutelné, fatálně předurčené záhubě. Už jenom to samo o sobě dává příběhu hloubku, protože tím, jak je hrdina morálně indiferentní, činí jeho příběh uvěřitelný, skutečný. Nejvíce je to vidět na Střelci. Byla jeho snaha proniknout bezohledně do středu zóny skutečně něčím pozitivním, nebo si zasloužil kulku do kožichu, protože znamenal ohrožení celé planety? Jaké byly jeho skutečné motivy dojít k Monolitu? Nechtěl se prostě jenom stát Rockefellerem, Hitlerem a Stalinem v jedné osobě? A proč se o totéž pokoušel znovu? Kvůli vzkazu v PDA, o kterém ani netušil, zda je jeho? Aby kvůli jediné chybě (za tu považujme nevyzvednutí dekodéru od tajných dveří sakrofágu) bídně zahynul u Monolitu a naplnil tak svoji cestu? -------------- Jinak samozřejmě tam jsou nedodělky a nedovysvětlení, které jsou snad následkem nedodělanosti či nedomyšlenosti, možná mají za cíl udělat příběh tajemnější anebo měly nechat volný prostor pro rozvíjení v dalších dílech či addonech. Z těch prvoplnánových mne nejvíce drtily drátěné ploty, které hrdinu bez bázně a hany, překonávajícího smrtelné anomálie a PSI-záření, vždy spolehlivě zastavily, z těch koncepčních třeba to, že jsem nikdy nepochopil, odkud se vlastně bere frakce Monolit sídlící v centru zóny, jaký je přesně účel Monolitu v elektrárně (dobře, je to past na neodbytné a zároveň schopné stalkery, ale co dál?), jaký je vztah frakce Monolitu k onomu tajemnému vědeckému společenství, proč někdo vozí mrtvoly z centra zóny na náklaďáku (vysvětlení dané na konci bylo banální a nic neříkající) a vůbec - proč se všichni namáhají dostat do elektrárny z jihu, když ze severu stačí skočit přes plot do jejího areálu *1* ?

Predne, Metro a trebas Stalker jsou od ukrajinskych tvurcu, ne ruskych. Jinak souhlasim s tim, ze tyto hry (halvne teda stalker) postradaji urcitou vymazlenost/uhlazenost her ze zapadu, ale na druhou stranu prinaseji natolik odlisny pristup, sveraznost a predevsim atmosferu, jakou dokaze vytvorit jen maloktera hra ze zapadu.
Zejmena prave Stalker serie.

Mě osobně knižní-kapitolový-příběhový styl hry ten, který byl linearni s možností najít něco navíc, občas splnit něco různými způsoby vyhovoval. Nedělal bych z toho jinou hru ani bych nerouboval něco na úkor hry jako takové mohli by utrpět jisté atmosferické prvky, které tvůrci dle mého dopracovali tímhle směrem k dokonalosti. Jedinou hru, kterou bych z toho chtěl možná být je Stalker. Ale to je moc hluboká a složitá myšlenka. Zničit Metro nebo mít resurekci Stalkera v jiném těle? Neodvažuji se tu myšlenku rozhodnout.