No tak ačkoliv 90% herního času strávím u her starších víc než 20 let, k originálním zážitkům (spojeným s nefunkčníma kazetama, disketama, hlučným větráku, kterej dokázalo přehlušit jen rachtání pevnýho disku atd atd), se nijak vracet netoužím a za DOSBox a emulátory všeho druhu jsem nesmírně rád. Nemluvě o tom, kam bych dal všechno to železo, takhle mám v počítači desítky historických počítačů a konzolí, nemusím zápasit s kabelama. A i ty hry pro SNES a SEGu a další konzole tý doby se daj na počítači skvěle užít, to je jenom taková póza říkat, že to není zdaleka takovej zážitek.

V čem máš ale úplnou pravdu, je CRTčko. Na to nedám dopustit, zvlášť na starý hry se na LCDčkách koukat nedá (a nejen na ně). Dokonce i na velkých CRTčkách vypadá nízký rozlišení pořád fajn.

Možná pro nostalgiky nebo totální geeky. Nedokážu si představit, že bych měl kvůli nějaký hře třeba ze ZX Spectra řešit ještě kazeťák, 40 kilovou CRT krabici, pak to nahrávat jako tenkrát, 5 minut jednu hru a modlit se, abych neměl tape loading error - to už je fakt extrém.