Autor patrně hry vůbec nehrál..

Zatímco druhý díl byl poměrně zvládnutý a vše víceméně fungovalo jak má, třertí díl se vrátil na úroveň toho prvního.

Ve druhém díle jste mohli volně procházet hradem všude, kde bylo otevřeno a používali jste kouzla, která jste uměli kdykoliv to bylo možné či potřebné, ve třetím díle jste se dočkali zklamání. Zatímco se snažíte pohybovat po prostorách, které nemají moc logiku, ostatní dvě postavy vám neuvěřitelně překážejí a kouzlit během procházení se ani nepokoušejte. Nejde to. Pokud chcete na cokoliv seslat kouzlo, musíte se zastavit a máte štěstí, pokud kouzlo funguje napoprvé. Občas musíte zkoušet  několikrát a občas také musíte odejít a vrátit se zńovu. A zatímco celkové zpracování dvojky bylo někde na úrovni Seriouse Sama, třetí díl Vás vrací kamsi do světa prvního Wolfensteina. Na nějaké oopakování cvičení také nespolehejte. Teoreticky se sice na cvičení vrátit můžetze, ale díky mnoha bugům (o těch se již psalo jinde) je nelze opakovaně absolvovat, například proto, že při opakovaném průchodu se vám neotevře vstup do další lokace cvičení. 

A navzdory zde zmíněnému povzdechu ve dvojce bylo kouzlení naopak jednodušší. Žádná zde popisovaná sekvence kláves k němu potřeba nebyla.. netuším, kde tuto informaci autor sebral. 

Jediné kdy jste mačkali sekvence šipek byl případ, kdy jste se jedno ze čtyř kouzel učili. Což má logiku, neboť jste ve škole a tam se prostě učíte. Kouzlo jste se však učili popuze jednou a pár stisknutí šipek během "učení" hru spíše zpestřovalo. Jakmile jste se kouzlo během krátké jednoduché hříčky jednou naučili, zbytek hry jste ho používali bez omezení. 

První díl obsahoval také spousty chyb ale jinak odpovídal době svého vzniku. Tento bych zařadila jako alpha verzi pro kategorii "Becherovka game" pokud by postavy místo štítů ve cvičeních sbíraly lahve Becherovky.