Ptáci jsou taky dinosauři (takže 200+65), přesto k divokým ptákům můžeš přijít poměrně blízko a když jsi opatrný, buď o tobě neví nebo ti nevěnují pozornost. Když se prozradíš, tak samozřejmě uletí. Před chvílí jsem tu měl sousedovic kočku, která normálně uteče, když jsem blíž než deset metrů. Teď byla půl metru za tenkými dveřmi, rozhlížela se do stan, jestli tam nejsem já nebo moje kočka (se kterou se vůbec nemají rády), ale nenapadlo jí podívat se nahoru skrz prosklenou část dveří. Ani jsem se nesnažil být extra potichu. Pokud o tobě velký predátor ví a ví, co jsi zač a co umíš, má velký hlad a je ve svém přirozeném prostředí, tak máš šancí samozřejmě málo. Důležité je, aby o tobě nevěděl nebo si tě neuměl zařadit jako kořist.

Setkání s dinosaury z Jurského Parku není jako setkání s tygrem z indické džungli, ale spíš jako setkání s tygrem ve městě nebo v budově. Tam se tygr vyzná o poznání hůř, neví, co znamenají všechny ty mechanické zvuky, divné chemické pachy a lesklé plochy, za kterými vidí jiného tygra. Člověk má mnohem větší šanci nebýt zaregistrován, i když legrace to určitě není.