mozna jen nevhodne napsane. Amiga byla 16bitova ale zvukovy cip byl 8bit. i presto byl v te dobe bezkonkurencni. napr. pozdeji vyvinuty program Symphonie dokazal (jestli si to jeste dobre pamatuju) softwarove namixovat ze 4 kanalu az 256 skrze ramku. existovala dokonce i 16bitova externi zvukovka.

A tak jsem si vískal ve vlasech, že mám všechno bez hrubek! Děkuji za postřeh, pane Nikdo!

Maličkost, pane revolucionáři.

Hned jak jsem si pustil Vectormana (1995), znovu mě to utvrdilo v tom, že i čtvrtá generace konzolí od Segy měla zvukový čipy na čipu (promíchat písmenka). Kdo tenkrát na Segu dělal hudbu, ten se musel jednak fakt snažit a jednak to ‚tam‘ prostě musel mít. Jasně, teď to ode mě bude podraz, jelikož budu porovnávat hudbu báječného Vectormana s geniálními bráchy Follinovými, co skládali hudbu na čip od Nintenda. Ale i přesto – porovnej s jejich Silver Surferem (NES, 1990) a abych se tedy držel 16bitový éry, tak od nich rovněž vytáhnu legendární hudbu k Plokovi (SNES, 1993), která vyšla dva roky (!) před Vectormanem a o níž se traduje, že když ji Šigeru Mijamoto (?) poprvé uslyšel, myslel si, že hrají skutečné nástroje.
Je to zkrátka jinde.