No Rest For the Wicked musí překonat porodní bolesti, ale potenciál je veliký
-
Závidím těm, které baví tyhle náročné hry, protože já u žádné nevydržím a to jsem jich zkoušel několik. Od hry čekám hlavně zábavu a ne buzeraci nebo karpální tunely na počkání.
Mám pocit, že pokud někdo neumí udělat hru s kvalitním příběhem, tak vytvoří "souls like" a nazdar.
Vím, že to je nepopulární názor 😛
-
-
Díky za reakce. Já mám odehrány vyšší desítky her, ale tak polovinu jsem nikdy nedohrál. Asi je to dáno i tím, kolik času a nervů je člověk ochoten do hry investovat, resp. než ho přestane bavit opakování toho samého nebo ho přestane hra zajímat a nebo vyjde něco "zajímavějšího".
Je pravda, že se občas vracím ke hrám, které jsem koupil (nebo dostal od Epicu) a dřív by mě nebavily nebo bych u nich nevydržel. Takže třeba v důchodu, až budu mít titanové karpální implantáty se vrátím k souls-like a nebudu se muset cvičit zápěstí (naštěstí se to dá zpříjemnit).
-
-
Jen aby ty hry jeste v duchodu fungovaly, to je otazka
-
S těmi karpály to většinou není tak zlé, pokud nepoužiješ špatné ovládací zařízení nebo ho nepoužiješ špatným způsobem. Sám jsem si namohl zápěstí při hraní Dark Souls, ale to jen kvůli ne úplně chytře namapovaným tlačítkům ovladače. Krytí štítem na zadním tlačítku vypadalo ze začátku skvěle (uvolní se ti palec na jiné akce), ale když to držíš po většinu souboje, tak se to časem neblaze projeví. A hraní bez štítu mi nešlo. Ale někdo na to může být náchylnější.
Že tě nebaví se s něčím opakovaně mořit, naprosto chápu. U některých her mě to taky nebaví, ale jiné zase představují zajímavou výzvu. A taky si občas rád zapnu něco oddechového, něco, kde jde hlavně o příběh nebo nějakou power fantasy záležitost. Ať si každý hraje co chce a kdy chce. Dnes je nabídka tak široká, že se někteří hráči ani vzdáleně nepotkají ve svých oblíbených žánrech. Pokud jde o čas, tak po koupi Steam Decku nejvíc herního času strávím v autobuse cestou do práce. Nehodí se to na všechny hry, ale je to velmi příjemná výplň času.
-
-
Dle mého bude i dost záležet v jakém si věku a kolik máš odpařeno. Pokud už si u her s podobnou hratelností vyžadující precizní ovládání proseděl stovky a tisíce hodin, pohlížíš na to co je zábava dost odlišným pohledem, než někdo, kdo nedokáže v jednu chvíli točit kamerou, vnímat prostor a útočit na cíl.
Pak už záleží zda se větší část kapitálu vložila do poutavého příběhu a postav, nebo bohaté hratelnosti a možností.
-
-
Záleží jak je brána ta náročnost. Pokud je to čistě na reflexy a rychlou koordinaci, tak čím jsem starší, tím je to horší. Nicméně radši si dám nějakou pořádnou budovatelskou strategii nebo tahovku, případně něco čistě SP, kde to jde zastavit a čím náročnější, myšleno komplexní, tím lepší. Můžeš mít bohatou hratelnost a možnosti i bez nutnosti zvládnout x APS
-
-
Je to tak.
Třeba soulsovky si musíš vyumírat, aby ses naučil/zautomatizoval časování tvých akcí. Onlinovky si zase často musíš vygrindit.
-
-
-
Souhlasím s tebou. Taky mám pocit, že vývojáři u Souls-like her dost šetří na scénaristech.
Ale pozor na prohlašování takových nebezpečných názorů nahlas. 😉 Fanboys od Souls-like her tě ukamenují, protože očividně "ten příběh je úmyslně chabý, aby jsi mohl použít fantazii a celý si ho domyslet a poskládat z těch drobných střípků, které ve hře najdeš."
To víš, fanboys si najdou výmluvu na všechny slabší herní prvky u jejich oblíbených her. 😂
-
-
samozřejmě nesmysl. Dobrý/špatnýpříběh ve hře se dá vytvořit různými styly narace. Pokud potřebuješ k dobrému příběhu ve hře dialogy a custcény , tak je to tvůj bias a tvoje lenost.
Nebula Award pro ER je asi vrcholný argument, že dobrý příběh pro hérní médium nepotřebuje filmovou či knižní strukturu.
-
-
Hele uvádět jednu vyjímečnou hru jako nějaký důkaz není moc přesvědčivý argument. Ano, vyjímky existujou, ale nejsou zrovna častým jevem.
-
-
Loni Lies of P mělo dost dobré story na herní médium. Hollow Knight také.
Najdeš dobré/špatné story u každého stylu narace.
-
-
To píšeš trochu nesmysly, ne? Hollow Knight je metroidvanie. To není to samé jako souls-like.
-
-
-
-
Reakce na příspěvek:
Souls-like žánr si vypůjčil herní prvky z několika různých žánrů. To nejde říct, že Souls je "evolucí" každého z těch žánrů či podobný blábol.
-
-
-
-
-
-
Něco na tom je. Na druhou stranu nedostatečně vysvětlený svět pomáhá vytvářet tajemnou atmosféru. Tajemství zmizí, když ti ho někdo vysvětlí do nejmenších podrobností. Hledání střípků a skládání informací vytváří další vrstvu hratelnosti, kterou můžeš snadno ignorovat, pokud tě nezajímá. Nemyslím si, že kdyby to autoři udělali špatně a vyloženě to odflákli, tak to bude fandy tak moc zajímat. A taky si nemyslím, že zjednodušit příběh na minimum a soustředit se na hratelnost, je špatné. Spousta slavných a dobrých her z historie má příběh vysloveně minimalistický.
U No Rest for the Wicked by to mohlo být zajímavé. Autoři s Orim předvedli, že umí docela dobře vyvážit stručně vyprávěný příběh a množství tajemství za ním, které povzbudí fantazii. Snad to dobře dopadne.
-
-
hlavně hry nejsou filmy či knihy, takže hry mají to štěstí, že můžou vyprávět příběh mnohem větší paletou narace. Od vizuální narace klidně až po textbook.
Jenom omezenec se můžeš soustředit na jeden styl vyprávění her a druhému typu říkat, že nemá dobrý příběh, protože nevyužívá styl prvního typu.
-
-
-
-
Vypadá to vážně luxusně. Hudbu a zajímavou stylizaci rozhodně umí, jak už ukázali u Oriho. Tady se obávám, že ta stylizace nebude pro každého, ale je možné že s tím nakopnou nový výtvarný styl. Snad nepřeženou to craftování a výbavu základny. Přiznám se, že nejsem velký fanda takhle rozdrobené hratelnosti. V RPGčkách mě tyhle prvky nikdy nebraly snad až na výrobu elixírů v Zaklínači. A hlavně, ať se jim povede odladit technickou stránku.
-
Jsou to blázni, v tom nejlepším smyslu slova. Snad to vyjde. Miluju Oriho, oba díly.