Zkusim zareagovat na všechny. Ja v te době pařil Dungeon Siege, to byl pro mě top strop. NWN se mi sekalo a přišlo mi komplikované.

Byl jsem si vědom nedostatku základní kampaně a začátek ve městě je vskutku nešťastný. Ale už v druhém aktu na mě dýchla ta hutná atmoferá starých her jako Soulbringer, Summoner, Darkstone, Kings Quest Mask of Eternity apod. Corvusovi plusové body za Lionheart.

Pohltilo mě to prozkoumávání světa, adventuring, kobkaření. Temné lesy, vesnice a hlavně hluboké kobky plné prastarých a nečekaných tajemství. Shadows of Undrentide je o poznání lepší, ale ten mě až na začátek tolik nebavil. Hordes of Underdark je ovšem epický a ukazuje čeho všeho lze v editoru kreativně dosáhnout. Celé jsem to projel se stejnou postavou, takže jsem byl samozřejmě OP.

Grafika v EE podle mě drží dodnes a je dostatečně ostrá. Uz jen to pohlceni atmosférou to v dnešní době považuji za gem.

NWN jsem nikdy nepřišel na chuť. Na rozdíl od Corvuse jsem sice prostředí považoval za docela pěkné, ale hodně mě zklamal gameplay. Prosekej se na sever, prostřílej se na jih, pak na východ a na západ. Hurá, jdeme do dalšího aktu, kde... Je to o poznání to samé jen v jiném prostředí a s jinými monstry. Přiznávám, že se mi povedlo ignorovat (nebo spíš nenajít) většinu vedlejších questů, které mohly být zajímavé, ale ta hlavní linka mi přijde odfláknutá víc než u her od Bethesdy. Možná kdybych se naladil do "Diablo módu," užil bych si to víc, ale to stejně není můj oblíbený žánr. Baldur's Gate, Planescape: Torment, Albion nebo Fallout jsou někde jinde.

Respekt. Já jedničku rozjel snad 5x, včetně toho, že mám doma originálku i obří box EE edicí od Beamdogs a nikdy se do toho ne a ne vpravit... Udělal jsem si v době vydání o hře velmi negativní obrázek a nějak se mne to drží do dnes... V té době jsem hrál absolutně božská rpg jako Planescape: Torment a spol. V těchto IZO hrách, která měla DOKONALÁ (a do dnes mají) předrender. pozadí, detailní grafiku v podobě nádherných interiérů, které přetékaly detaily (Icewind Dale, Baldur's Gate I a II atd. apod.) a pak šok... Přišlo Neverwinter Nights, všichni z toho stříkali 3 kilometry vysoko... Zapnul jsem hru a tvl... tam PRÁZDNÉ místnosti. HOLÉ zdi. Nikde doslova NIC. Naprosto odporné město hned na startu, potom, co si člověk vyprofiluje postavu... Bylo to prostě přesně to období prvních skutečných 3D rpg a já na to koukal a byl jsem tak šíleně zhnusenej těmi prázdnými místnostmi a krabicoidními skříněmi, truhlami a vším... že jsem se přes to prostě nedokázal přenést a evidentně s tím mám problém do dnes. Ta hra je tak hnusná... že ani nedokážu napsat, jak velký šok to pro mě byl po hraní ultradetailních a doslova uměleckých renderech a náplni klasických izo rpg... Do dnes pařím Icewind Daly, Baldury i Lionheart a Planescape, stejně jako Pillars of Eternity I a II je božárna, stejně jako Torment: Tides of Numenera a další kousky... To holé 3D v plenkách, které pro mě NN zosobňuje, mě prostě bohužel stále míjí, jakkoliv je především dvojka kult. Škoda.

S NWN jedničkou mám problematický vztah, může to být nejlepší i nejhorší hra od Bioware. Když si měl někoho, kdo dělal vlastni kampaně- úkoly a level design na míru tvojí partě a vytvářel lore atd. tak to byla radost hrát ale singleplayer... za mě teda špatný, ale jestli si nezažil dobu, kdy hra byla aktuální a našlo se pár bláznů i u nás, co se věnovali tvorbě obsahu pro ostatní hráče, tak chápu, že nemáš s čím srovnávat. Jako toolkit, na svojí dobu revoluční, ale jako hra... no co se týče level designu tak mi přijde, jako by to dali brigádníkům a byl to jejich první projekt, rozhodně nic co by se blížilo kvalitě, na kterou jsem byl od nich zvyklý, no a příběh... ten jim snad dali napsat taky. Myslím, že až si zahraješ 2. díl tak teprv doceníš ten rozdíl, za mě jediná hra, kdy Obsidian překonal Bioware pokračováním 

Magic Carpet by vůbec nebyl špatný. Buď portace do moderního enginu nebo (ideálně) další díl. Nápad to mělo výborný, provedení na tehdejší dobu ušlo, ale dnes je příliš vidět, že to bylo napasované na limity tehdejšího hardwaru a moc se to hrát nedá.

Hlavní důvody vytvoření Daggerfall Unity byly snadné zprovoznění na moderním hardwaru bez nutnosti se patlat s Dosboxem (Steam a GoG ho mají přednastavený, ale i tak), odstranění těch největších bugů (propadávání texturami a potlačení výškové mapy) a přidání podpory modů, která v původní hře prakticky nebyla. Ani s mody z toho neuděláš moderní hru, ale možností úprav je tam spousta a dělá to z toho tak trochu hru ve hře. Za mě je to jeden z nejpovedenějších projektů vylepšujících starou hru. Na podobnou úroveň řadím sourceporty pro původní Doom 1 a 2.

Daggerfall je remaknuty v Unity, je to celkom znesitelne