V dětství jsem Tomb Raidera zas tak moc nehrál... zkusil jsem všehovšudy kousek jedničky, dvojky a trojky. Před pár rokama jsem si řek, že bych si moh doplnit herní vzdělání, a tak jsem si koupil tombraiderovskej komplet a započal jsem svůj maraton s Larou.

Teďka nedávno jsem se dopracoval k dílu Anniversary a hergot, takhle by měl vypadat správnej remake hry! Slupnul jsem to jak malinu a i když mi tam některý pasáže z původní hry chyběly, hrozně mě bavilo, jak se to drželo dost původní atmosféry a zároveň se to hraje hrozně pohodlně.
Teď už mám rozehranej Underworld, kterej mi, snad až na často zlobící kameru, přijde úplně boží.

Nejradši ale budu mít stejně dvojku, asi to je tim rozmanitym prostředim a spoustou památných momentů...

Jo a nejspíš tady budu v menšině, ale bavil mě i Angel of Darkness, přestože jsem se toho nad nim hodně navztekal...

Ale jo. Tomb Raider 1 je stale dobrej. Ale to je spis tim, ze se ta serie nikdy nikam moc neposunula a jedinej kdo se kdy snazil nejak trochu uspesne konkurovat, je Uncharted (kdyz nepocitam Indiana Jonese).

Já vám nevím, možná je to z nostalgie, ale nedávno jsem opět dohrál první díl (tentokrát na androidu ) a mám za to,že je to prostě nejlepší dil. I přes retro grafiku jsem se u hry opět královský bavil. První díl v sobě má něco (nevím co :-D ), co ostatní díly postrádají.

Pánové u toho BSOD se obávám, že to opravdu budou paměti, podobný problém jsem řešil přes vánoce 2015, kdy jsem měl desku i s modulama na reklamaci, což mě na druhou stranu pomohlo sblížit se s nintendo 3ds *3* chápu stane se, ale zrovna TR jedničku by jste rozjeli i na hodně crapy notebooku, jinak žádné výtky, gamesplay tradičně výborný, Honza tradičně nadrcený nejen lore ale i gameplay, jen tak dál. Jinak nic proti panu šéfredaktorovi, ale teším se zase na Pavla

Moje srdcovka, dokonce jsem přemýšlel jestli bych nedokázal první kolo dát bez koukání

?

Asi mi to nebudete věřit, ale tahle hra mě dostala až nějakých patnáct let po vydání. Sérii Tomb Raider (do The Last Revelation včetně) jsem měl vždycky moc rád, vnímal jsem ji jako esenci herní zábavy. Vyjma jedničky. K té jsem si jako děcko i jako dospívající nikdy nedokázal vybudovat vztah, z čehož zpětně viním klaustrofobické pocity (nemá exteriéry) a grafiku (fakt mi kdysi dost vadilo, že tam není rozpuštěný culík *4*).

Z jakési podivné touhy doplnit si vzdělání jsem se ale právě do jedničky vzdor podvědomému odporu před několika lety pustil s tím, že ji dohraju. A čím dál víc jsem se do ní nořil, tím víc jsem si všímal nefalšovaného designerského umění, které dýchá z každého (!) levelu. Prostředí, které nenuceně podporovalo hratelnost, působilo autenticky, vzbuzovalo emoce a neustále dmýchalo touhu objevovat dál. I přes tu hranatou, reálu-nepodobnou grafiku! I přes to prkenné ovládání bez myši. Hru jsem přesto všechno nedokázal vypnout. Hádanky byly fantasticky navrženy jak z logického hlediska, tak z hlediska estetického (ztvárnění známých světových legend).

Po dohrání jsem byl přesvědčen, že toto je nejlepší díl celé ságy. A jsem o tom přesvědčen i teď. Pravé umění nestárne.

Díky za retro! Myslel jsem, že na tenhle díl nikdy nedojde, když už jste hráli tu dvojku. *3*

P.S.: Zkoušel jsem i nové díly, tu tzv. restartovanou éru. Ale oproti tomuhle je to slabý čajíček. Jak říkám, měl jsem k TR1 odpor, ale získal si mě. Na nové díly jsem se těšil. Ale ten poslední jsem třeba vydržel hrát všehovšudy jen 45 minut... Ono někdy to rčení, že staré hry byly lepší, opravdu platí.