To je řečí jak se bude pomáhat NEROZUMNÝM, NEZODPOVĚDNÝM, mnohdy VYPOČÍTAVÝM, občas HLOUPÝM lidem, kteří si VĚDOMĚ napůjčovali mnohdy od podivných úvěrových spolků za podivných podmínek.
Co ale nikdo neříká je jak se pomůže věřitelům. Většina dlužníků bydlí v nájmech nebo obecních bytech. Zadlužení nejen, že neplatí původnímu věřiteli, ONI NEPLATÍ ANI PRONAJIMATELI.
A já se ptám KDO TĚMTO "DRUHOTNÝM" VĚŘITELŮM NAHRADÍ ŠKODU? Pronajímatel musí platit daně z měsíčního nájmu stejně jako živnostník či podnikatel musí platit daně a to z vydaných faktur, tedy i z těch nezaplacených.
Jako škodu vnímám ne jen dlužnou částku, ale i vše co z toho vyplývá, tj. daně, penále, smluvní pokuty, náklady na vymáhání dluhu apod. Prostě náklady, které by při řádném placení ze strany dlužníka nikdy nevznikly.
Další problém je že insolvenčním řízení řeší všechny dluhy nikoliv dluhy věřitelů které dlužník přiznal - je zde riziko, že se některý z dlužníkových věřitelů o insolvenčním řízení nedozví a nebude se moci k řízení vyjádřit což je v rozporu s právem na spravedlivý soud i s právem na ochranu majetku (Listina zákl. lidských práv).
Stát místo oddlužení by měl dlužníkům nabídnout (veřejně prospěšnou) práci na 3-4 hodiny denně a výtěžek z této práce použít ke splácení dluhu.