Tak pokud má člověk celý život přiznané nějaké minimum, při kterém si neoficiálně stejně přijde na víc, tak by měl mít tolik rozumu aby si dával peníze bokem. Pak nemusí řešit každou tisícovku. Například práce pingla. Dělal jsem jí 35 let až mi teda odešli nohy, ale moje přiznané peníze byli směšný to bych dostával asi to nejmenší minimum co jde. Kdyby mi tenkrát moje kamarádka co dělá pro partners neřekla at myslím na zadní vrátka a dávám bokem to co nepotřebuju, tak by mě čekalo parádní stáří. Teď už si můžu práci dovolit jen brigádně ale lepší než být doma, na to pak budu mít času dost.