Když je státní důchodový pilíř účetně špatně spravován (slideplayer.cz/slide/13563954/), pak je z něj samozřejmě pyramidová hra. Aby ta pseudo solidarita vydržela co nejdéle pohromadě (řeči ekonomů a po nich papouškujících politiků o dlouhodobé udržitelnosti), tak vlády prodlužují věk odchodu do důchodu. Tím se snaží alespoň částečně zmenšit implicitní (skrytý) dluh důchodového systému. Skrytý dluh narůstá díky tomu, že výše důchodů je vypočítávána jen s přihlédnutím k celkové výši hrubé mzdy a započítané době pojištění: - bez ohledu na skutečný způsob financování starobních důchodů, - bez ohledu na skutečný vklad jednotlivých klientů ČSSZ! Ve výsledku se jedná o tunelování výnosů z vkladů rodičů do výchovy dětí bezdětnými důchodci! Co účetně prapodivně spravovaný státní důchodový systém znamená z praktického hlediska? Jedná se o státní, resp. vládní podporu nízké porodnosti, tj. propad demografické křivky*). Protože díky tomuto bezprecedentnímu účetnímu i legislativnímu pochybení nemusíme vychovat děti, které by ze svého odvodu sociálního "pojištění" financovali náš starobní důchod. Jinak řečeno: Bezdětní byli zbaveni odpovědnosti, protože mohou postavit své důchodové zabezpečení na dětech cizích lidí **). *) Boldrin, Michele - De Nardi, Mariacristina - Jones, Larry E. Fertility and Social Security. 2005. Massachusetts: National Bureau Economic research, Work. Papers 11146 **) Jürgen BORCHERT, ODPOVĚDNOST MÍSTO ALMUŽNY, Bulletin OI č. 141 květen 2003