Zastřelím dědečka a on přežije. Hodim na něj atomovku a on stejně přežije... nesmrtelný dědeček. Jaký je další "argument"? Navíc dědečkův paradox není jen o dědečkovi ale o milionech změn každou sekundu poté, co bychom změnili byť jedinou maličkost. A čím dále v čase jdeme, tím větší dopad jakékoliv změny budou mít. Samozřejmě teoreticky nic nebrání tomu vrátit se v čase, dědečka zabít a neexistuje nic vědecky obhajitelného co by zázračně vymazalo mou existenci (maximálně by se změnila budoucnost, moje budoucí já by přestalo existovat, ale to je vše). Já-vrah dědečka bych nebyl žádným způsobem svázán se svou původní realitou.

Pokud by existovala nějaká prevence paradoxu, zřejmě by bránila už v samotné cestě časem.

Cestování času není možné. Tečka. Matematické modely možná lecos umožňují ale matematika zná i záporná a iracionální čísla a také nekonečno. A nekonečno se mimo matematickou teorii opravdu v realitě nikde nevysvětluje (ne, nedosažitelnost a nepředstavitelnost není nekonečno).

Videt tak mamu, ktera mi zemrela. A rict tomu malému klukovi co a jak ma delat v živote tak bral by jsem to a udelal vsechno proto aby jsem se vrátil aspoň do roku 1980.aspon jssem se trosku zasnil. To muzu, ne? 🙂

Pokud se dá cestovat časem nesmíme zapomínat na dynamiku vesmíru (rozpínání(bigben), nebo podle mě spíše pád(snižování hmotnosti směřující k rovnovážnému stavu) takže by buď země byla třeba velikosti špendlíku nebo obrovská a my bychom byli velcí jako vir, prostě bychom zaujímali v jiném čase jiný prostor a podobné by to bylo i s cestováním do budoucnosti.

Pokud bychom chtěli současně existovat museli bychom být obklopeni vlastní časoprostorovou bublinou nejspíš ve formě nějaké koule či disku.  

cestování časem do minulosti možné není, už z toho důvodu že cesta časem zpět vede  přes moment samotného začátku cesty, takže se vždy dostane pouze na start cesty kde by cesta časem měla vzniknout.