Zastřelím dědečka a on přežije. Hodim na něj atomovku a on stejně přežije... nesmrtelný dědeček. Jaký je další "argument"? Navíc dědečkův paradox není jen o dědečkovi ale o milionech změn každou sekundu poté, co bychom změnili byť jedinou maličkost. A čím dále v čase jdeme, tím větší dopad jakékoliv změny budou mít. Samozřejmě teoreticky nic nebrání tomu vrátit se v čase, dědečka zabít a neexistuje nic vědecky obhajitelného co by zázračně vymazalo mou existenci (maximálně by se změnila budoucnost, moje budoucí já by přestalo existovat, ale to je vše). Já-vrah dědečka bych nebyl žádným způsobem svázán se svou původní realitou.

Pokud by existovala nějaká prevence paradoxu, zřejmě by bránila už v samotné cestě časem.

Cestování času není možné. Tečka. Matematické modely možná lecos umožňují ale matematika zná i záporná a iracionální čísla a také nekonečno. A nekonečno se mimo matematickou teorii opravdu v realitě nikde nevysvětluje (ne, nedosažitelnost a nepředstavitelnost není nekonečno).

cestování časem do minulosti možné není, už z toho důvodu že cesta časem zpět vede  přes moment samotného začátku cesty, takže se vždy dostane pouze na start cesty kde by cesta časem měla vzniknout. 

Pokud se dá cestovat časem nesmíme zapomínat na dynamiku vesmíru (rozpínání(bigben), nebo podle mě spíše pád(snižování hmotnosti směřující k rovnovážnému stavu) takže by buď země byla třeba velikosti špendlíku nebo obrovská a my bychom byli velcí jako vir, prostě bychom zaujímali v jiném čase jiný prostor a podobné by to bylo i s cestováním do budoucnosti.

Pokud bychom chtěli současně existovat museli bychom být obklopeni vlastní časoprostorovou bublinou nejspíš ve formě nějaké koule či disku.  

Videt tak mamu, ktera mi zemrela. A rict tomu malému klukovi co a jak ma delat v živote tak bral by jsem to a udelal vsechno proto aby jsem se vrátil aspoň do roku 1980.aspon jssem se trosku zasnil. To muzu, ne? 🙂