Věc je poněkud složitější, po původním rozepnutí (třesku) nastala fáze inflace, kdy se nadsvětelnou rychlostí s exponenciálním zrychlením rozšiřoval horisont vesmíru, jako celek vnořen do obecného prostoru, ve kterém se má kam rozepínat. Není to rozpor s teorií relativity, jelikož ten prostor není sám o sobě hmotou, je to to, co je "mezi hmotou", čili s celými částmi prostoru bylo "odvezeno" záření jež se pak změnilo v částice (nejprve éra záření, pak éra částic) a tím se stalo, že od již shluknuté hmoty nemohlo dojít světlo od shluku ke shluku (tedy od hvězdy ke hvězdě) již dle terie relativity za jinou dobu, než právě odpovídající rychlosti světla, čili proto světlo nenastalo "naráz" ale šířilo se všesměrně z velkých vzdáleností, než protoupilo celý inflačně exponenciálním zrychlením se rozpínající tehdejší prostor. Takže stále  jsou části vesmíru, kam dosud nedorazilo světlo od "nějaké" hvězdy k "nějaké" hvězdě. Prostě nemělo na to dostatek času. Takže žádné "budiž světlo" a to jako naráz všude. Tak to nemohlo fungovat, protože prostor i "se světlem" byl rozvezen nadsvětelnou rychlostí" a vznikly vzdálenosti, jež potřebují na překonání rychlostí světla více času, než kdyby se prostor rozepnul podsvětelnou rychlostí. Prostě problém je ve vzájemných vzdálenostech, navýšených expanzí nadsvětelnou rychlostí.