Pane Janáku, jsem dalek toho zesměšňovat seniory.

V době, která není tak dávno, jsem jim věnoval veškerý čas a spolu s několika dalšími  jim pomáhal, co bylo v mých chabých silách. Mám k nim totiž úctu a měl jsem na starší lidi kolem sebe vždycky životní štěstí.

Uměli pomoct, poradit, pochopit, bez poučování a mentorování.

Je totiž velký rozdíl usmívat se a vysmívat se. Já to docela rozlišuji. 

Tak mě toho ten Vámi tak zarputile jmenovaný bolševik zase tolik naučit nestihl. Evidentně jste s ním strávil víc času než já a nepředhazuji Vám to.