Děkuji moc. Byla.

VAŠE BABIČKA BYLA MOUDROU ŽENOU!

Nezatíženou hloupostí, které se říká civilisace.

Dej jí Pán Bůh věčnou slávu!

Ano, máte pravdu, nepsal jsem o chorobném stavu mysli, ale o tom, co za depresi (melancholii, hysterii a.j.) považuje většina laické společnosti.

Jistou míru smutku, melancholie, sklíčenosti prožíváme asi občas každý. Pokud je to chorobné, jedná se o velmi vážné zdravotní postižení. To chápu.

Můj příspěvek byl myšlen spíše jako úsměvná reakce ne jako nějaký odborný názor. Hezký den.

Pleteme si často, jako "jindřich2309" v příspěvku níže, zásadní pojmy! 

Deprese není pouhý smutek, ale významný posun ve vnímání světa, velmi často se vyskytující v tzv. MANIODEPRESIVNÍM SYNDROMU, což není nic jiného, než střádání patologicky nadměrných období veselosti a období smutku. 

Na rozdíl od běžného smutku je mnohem hlubší a mnohem hůře ovlivnitelná terapeuticky - ať konsultací, či dokonce léky. 

Ze známých osobností jí trpěl např. pan Miloš Kopecký - na něm se podepsala i perseukuce jeho rodiny nacisty a jejich českými přisluhovači v době protektorátu - on sám v srpnu 1944 byl internován v pracovním táboru v Bystřici. Sedm dřevěných baráků, šéfoval zde oficír SS Ernest Maurer, 200 vězňů, dřeváky na nohou, dvanáctihodinový pracovní režim.V tomhle prostředí Kopecký přežil. Měl větší štěstí než jeho matka, co předtím putovala do Osvětimi.

A ve stadiu deprese také zemřel - nepřijímal potravu (ani vodu k pití), došlo k metabolickému rozvratu.

Když slavila naše babička 93. narozeniny, tak se jí vnučky ptaly, jak že se vyrovnává s tím, když má deprese.

Babička odpověděla docela jednoduše - "Já holky nemám na takový panský blbosti čas."
Prožila dvě války, přežila několik významných sovětských představitelů a dlouho byla vdova - ale zachovala si to zdravé, co my jsme po babičkách mnohdy nezdědili.