No na jedné straně máme generaci mladých lidí, kteří se "nechtějí spokojit s tím,  s čím se spokojili jejich rodiče".  Tedy umí si říct o mnohem větší plat a výhodnější pracovní podmínky jako je práce z domova, volná pracovní doba a třeba čtyřdenní pracovní týden. Na druhé straně zde máme manažery společností, kteří musí čelit vysokému tlaku nízkých cen z Asie a ekonomicky slabších evropských zemí, kteří se snaží mzdové náklady snížit a produktivitu zvýšit. Ti si samozřejmě hodně slibují od AI a automaitizace. Obě skupiny se trochu mílí. AI a robotizace zatím nejsou všemocné, jsou chybující a chovají se nepředvídatelně. To ostatně často i generace Z. Takže záleží jen na tom, která z těchto dvou stran začne být dříve spolehlivá a výhodná.  Současný svět je konkurenční džungle. V posledních letech soukromé společnosti silně pocítili ztrátu kvality vysokoškolského vzdělání a nepříliš velký pracovní elán nastupujícíh generací, zlatá éra mladých lidí o které se firmy rvaly skončila. Takže buď se snažíš, nebo se musíš spolehnout na sociální systém státu a ten nemusí zůstat tak štědrý napořád.