Tak pro homegenní kouli opravdu platí, že gravitační zrychlení klesá k nule lineárně od povrchu, tedy první derivace gravitačního potenciálu. Ale u Země je tomu jinak, do rozhraní zemského pláště a jádra 2900 km pod povrchem Země tíhové zrychlení naopak stále roste, na této úrovni doashuje maxima 10. 68 m/s^2 (je zde první derivace tíhového potenciálu nespojitá) a odtud se téměř lineárně snižuje k nule v těžiši Země.

Jenže, to co zde popisují není nic jiného než to, že je výška topografická a výška gravimetrická. A ty se občas neztotožňují, například proto, kde jsou tíhové anomálie v terénu, tak může předmět se kutálet ale do topografického vrcholu, ale fakticky padá směrem ke gravimetrickému úpatí, které obvykle leží v úpatí toografického kopce (tak jak jej  "vidíme", ale v důsledku tíhových anomálií je "neočekávaně jinde". A zde fakticky ikdyž je hladinová plocha někde "výše" jinde "níže" ale míněno topograficky, tak stále je vodorovná, což znamená, že ikdyž jako loď pluje "do kopce, tak pluje po hladině ekvipotenciální hladinové plochy. Takže sice vůči například ploše referenčního elpsoidu je ta hladina v těch místech o cca 100m níže a v okolí tedy o 100 m výše, ale to je ustálena "vodorovně" čili do plochy nulového potenciálu. 

Podobné poměry jsou ale i v Atlantském oceánu, (zejména kde je abysa) kde loď vůči ploše elipsoidu pluje s kopce do údolí a opět do kopce a přesto vodorovně a jsou to také desítky až sto metrů . Čili kde je hladina níže, je opravdu tíhové zrychlení v těch místech pod oceánem a v okolí vyšší a rozhodující je pochopitelně nejbliží okolí v hloubce pod úkazem a do stran. Není to nic nového, je to známo u všech oceánů a podobný jev a podobné příčiny   .

Pozn. výše uvedený obrázek je ale ohledně Země (od středu k povrchu) nesmysl, asi autoři té "řešené" úlohy nikdy nestudovali geofyziku a geodynamiku, tak Stokesovy integrály nejsou opravdu pro každého, ani pro kantory z pedagogiky na UK, kteří nikdy nemakali v terénu při měření. Prostě je nutno si nejprve uvědomit, že v geofyzice se studuje tíhový potenciál a pak jeho první a druhé derivace. První derivace V(P) je tíhové zrychlení, druhé derivace pak umožňují například v prospekční geologii zjišťovat, kterým směrem očekávat anomolie.  Druhé derivace V(P)  vyjadřují změnu tíhového zrychlení na vzdálenosti od středu referenční koule a nejsou to již spojité funkce této vzdálenosti.

Chce to prostě studovat, a ne "opisovat" nesmysly z umělých se skutečností se míjejících "příkladů" . Skutečný důvod, proč v těžišti Země je nulové tíhové zrychlení spočívá v okolnosti, že když budeme mít gravitační potenciál tenké sférické slupky, tak uvnitř jsou první derivace tíhového potenciálu rovny NULE (bez ohledu na její tloušťku) . A protože můžeme limitně tu "slupku" neustále ztlušťovat, až bude mít nekonečně malý vnitřní poloměr, tak i v tomto nekonečně malém vnitřním prostoru (o nekonečně malém poloměru) bude rovna derivace potenciálu NULE. Vpdostatě to znamená, že ač se Země skládá z pláště a jádra, tak přesto od rozhraní pláště a jádra generelně vzato jde tíhové zrychlení TÉMEŘ lineárně k nule, ne zcela a navíc záleží na místě na Zemi. Opět tyhle příklady píší nepoučení kantoři, neznající skutečnou problematiku. Geofyzika se totiž na učitelském oboru byť matfyzu jako takovém nevyučuje, je velmi složitá, proto také na to existuje specializovaný obor vyšší geodesie, kde se geofyzika a geodynamika studuje, na "pedagogice" nikoliv. 

Gravitační síla je výslednicí vektorů jednotlivých částí kolem, hmota ( voda)  je i nad daným místem, dále záleží na hustotě materiálu. to píše i článek : "pod sníženinou se vznášely výrony horkého magmatu o nízké hustotě. "

Gravitační síla ( intenzita gravitačního pole ) od povrchu ke středu LINEÁRNĚ KLESÁ.

https://reseneulohy.cz/media/01245/graf.page.tagged.gif

Dobrý den! Mám pochybnosti o větě "... extrémně nízká gravitace hluboko pod oceánem...". Přece když je hladina v oblasti níž, musí zde být gravitace, která vodu přitahuje k jádru planety vyšší, ne nižší. Vysvětlete nebo opravte. Děkuji.