Vědci už desítky let mají teoretické modely kde čeho, na příklad bez odpadovou výrobu energie anihilací hmoty (přeměna hmoty na energii beze zbytku, při srážce hmoty s antihmotou), nebo řízené termonukleární reakce (neřízená už byla před dlouhou dobou realizována, co by vodíková bomba), ale teoretický model, není ani modelem jako takovým. Jde jen o "počmáraný" papír

Já jsem našel tohle. 

Přijímá to různá záření na atomární úrovni, do antény s dipoly na atomární úrovni (polarizovanými).

To vytváří el. náboj, který lze tímto způsobem zachytávat na kondenzátor a pak dále použít, třeba k nabíjení baterie.

Podobně jako Mraky a Blesky,  (Elektrický Vesmír)

http://free-energy.xf.cz/ttbrown/battery.htm

Sem tam vědci taky prohlásí že něco nejde až se najde blbec co to neví a udělá to! Nikola Tesla dokonce stvořil bezdrátový přenos elektřiny, kam to zašantročili ví pánbůh! A když předváděl jak si hraje s kulovým bleskem a strká si ho do kapsy i do dřevěný škatule tak všichni vědátoři čuměli jak z jara ! 

Inu perpetuum mobile sestrojit nejde, dále, k podobném jevu dochází vlastně při vedení el. proudu, kdy vznikne vysokoenergetický foton, při uzavření proudookruhu, ten nepotřebuje rozjezdovou dráhu, tudíž má nekonečné zrychlení jelikož ihned letí rychlostí světla a narazí do volného elektronu, který se tím pádem ovšem změní na pozitron a sice vlastně antihmotu, tedy anti-elektron, čili s kladným nábojem, ten opět narazí do dalšího elektronu volného a společně jako hmota s antihmotou anihilují v energetickém záblesku a tím vznikne opět další vysokoenergetický foton a situace se opakuje, dokud foton neabsolvuje celý proudookruh, tím je teprve přenesena užitečná informace, neboli uvede se do chodu spotřebič a podobně a ovšem v baterii ubývá potřebný náboj (= vybíjí se) . Zde by to znamenalo, že nějak musí foton, který narazí do elektronu, ten se změní na pozitron (s kladným  nábojem) a opět ten se srazí s elektronem a anihiluje ve foton a situace se jako opakuje, vzniknout. Jenže i na vytvoření onoho prvního fotonu, který musí do nějakého elektronu vrazit a změnit jej na pozitron, je zapotřebí jisté množství energie a té bude zřejmě v článku ubývat, již jen proto, že nejspíš neexistuje absolutně dokonalá izolace a absolutně tuhé těleso. Obojí by bylo v rozporu s teorií relativity, takže na této okolnosti zřejmě kvantová a prý nevybitelná baterie asi ztroskotá. Již tu je totiž rozpor, jakmile se baterie zapojí do zmíněného proudookruhu, tak dojde k energetickému přebytku, který následně vygeneruje onen foton, který přejde do vodiče a v něm pak řetězením naráží do elektronů a vzniká pozitron, anihiluje pozitron plus elektron a opět vzniká footn a situace se znovu řetězí, Průchodem spotřebičem v rámci celého proudookruhu pochopitelně dojde k celkovému úbytku energie, čili se zmenší množství náboje v baterii, čili bude tam chybět část všeho, co tvořilo onen náboj.  Takže spíš to je nějaká početní obezlička, která ale nebude na životnost baterie mít podstatný vliv, nejspíš se snadno vybije, jako každá jiná. Nabíjení baterie z ničeho je prostě nereálné. Prostě, baterie, jakmile se zapojí do proudookruhu, bude ihned ztrácet náboj a jediný způsob, jak jíí ho dodat, je pomocí jiné energie a sice zjevně navíc.   Dále i samotné umístěné do "dvou stavů" současně, nějakou enregii také spotřebuje (to jako ta superpozice), prostě zcela určitě průchodem el. proudu dojde k umenšení náboje v baterii, jinak pokud by měli na mysli, že jako nezapojená baterie nebude ztrácet náboj, tak to je ovšem něco zcela jiného, jenže baterie, která nebude zapojena do proudookruhu je vlastně k ničemu, jelikož lidíé většinou potřebují baterku, co pohání spotřebiče. Pak by to jediný význam mělo, že jako po dobu, kdy bude jako poprvé nabita, tak že do doby, kdy bude poprvé použita v proudookruhu, tak že neztratí svůj náboj, by samozřejmě smysl dávalo, jelikož baterie běžně podléhají samovybíjení, jenže to naráží na problém dokonale tuhého tělesa a dokonale izolovaného tělesa,což není praktické proveditelné.  Ale aby neubýval náboj při zapojení do proudookruhu, tak to je opravdu perpetuum mobile, čili brání tomu zákon termodynamiky, kdy entropïe systému se zvětšuje.

Různé teorie naplňují člověka radostí a nadějí. Lidé si i takto vzájemně dodávají chuti do dalších bádání. Teoretických modelů je přehršel, teoreticky máme i s matematickou doložkou vyřešeno mnoho problémů, ale pořád jsme na počátku období tzv. technologické civilizace, jíž předchází naše člověčí civilizace. My nemáme vyřešeny základní problémy, které trápí současnou pozemskou civilizaci a již se chceme po hlavě vrhnout do velkého neznáma - oné technologické civilizace, jejíž prehistorickou etapu prožíváme.