No tak je to úplně jasný. Celej náš rozlehlej vesmír může taky být jen mozkem jedince pobývajícího v 11D prostoru a všechny fyzikální těžkořešitelné problémy vesmíru jsou jen přehnané reakce neuronové sítě na vnější podněty. Třeba výprask nezbedného majitele mozku (našeho vesmíru) od nadprostorové matinky pro nějakou nekalost. Třeba házení černých děr do komunálního odpadu, místo do speciálního kontejneru vedle obydlí. Ekologie je sfiňa i v dalších dimenzích :-) :-) :-)

nakonec zjistíme, že jsme jen tečka v neuronu mozku něčí hlavy. 

Nebe vysvětluje Zemi,
Země zase nebe... .To věděli již dávní zasvěcenci, kteří
pracovali s duchovními poznatky z dob, kdy se lemurská civilizace
přelévala do předatlantské a poté atlantské. V mysteriích bylo
vybraným duchovním žákům sdělováno, že když se člověk
zrodí na Zemi, je mu během inkarnačního procesu vtištěna
konstelace stálic a planet, jak se v tomto okamžiku ukazuje, až do
nejjemnějších struktur jeho mozku a zůstává s ním během
celého života nezměněně spojena jako vzpomínka na jeho kosmické
bytí. „ A kdybychom fotografovali mozek nějakého člověka v
okamžiku kdy se narodí, a kdybychom pak také fotografovali nebeský
prostor, který je přesně nad místem narození tohoto člověka,
ukázal by tento obraz zcela totéž, jako lidský mozek. Jak jsou
jisté části uspořádány v něm, tak také v nebeském obraze
hvězd.“ Rudolf Steiner – poznatky z duchovní vědy.