Já to tušil..

Zato vy nejspíš pusinko zadaná nebudete. Jestliže máte tolik času na vysedávání u počítače, vymýšlení a psaní pitomostí, nemůžete zcela logicky už mít čas na domácnost, rodinu a manžela. Pokud se ovšem s někým u toho počítače nestřídáte na směny.

Velmi významný výzkum, ale na to jsem přišel před lety a tak to dělám pořád. Jak mám něco po ruce ....... *3* *3*

asi vás zklamu, ten je zadaný, musíte se poohlédnout jinde *15*

A taky soudruh Zeman; toho ani viróza neporazí.

Dokonalý partner je Paroubek, protože má sexy mozek!

Asi jsem to napsal málo srozumitelně. Myslel jsem tím případy, kdy ženy hledají muže pro rodinu, tedy který by byl ochotný s se s ní oženit a mít s ní děti.

to hledají někoho s celou famílií? no to jsou ale kaskadérky....

i tady se dva našli... známe je všichni... oba inteligentní, bohatí, tak trochu nácci, ale sluší jim to *2* *2* *2* *2* *2* *2*

Brát toho, kdo je po ruce?
Myslím si, že výběr partnera je spíš srdeční záležitost...někdy dost bolestná...

Mnohdy to tak skutečně je, jak píšete :-)

Může to být i tím, jak se všichni sami přeceňujeme a tomu odpovídají i naše požadavky.
Stačí si jen přečíst seznamovací inzeráty na některých seznamkách a uvidíte, jak zejména ženy vyjmenovávají požadavky na partnera, co by měl, co by neměl a málokdy vypíší, co za to nabízejí samy. Co se týká jich samotných, tak se to v převážné většině shrnout větou: "Aby měl bral takovou, jaká jsem". Dovedeme si asi představit, co se za tím skrývá *1*

Ano, to vidím kolem sebe, jak kolegyně mají potíže už po třicítce někoho sehnat na trvalý vztah s rodinou.

To nevěřím....

Já jsem sice bohatá mladá dáma ale také stále nemůžu najít muže který by byl
stejně chytrý a vzdělaný jako já. My emancipované dívky to v postkomunistických
státech nemáme jednoduché - milovníků hospod je tu plno ale gentlemanů málo.