Funny fact: při přímém pohonu laserem umístěném ve vesmíru by se po 1 milionu kilometrů, při nejmenší fyzikálně dosažitelné divergenci, laserový paprsek s počátečním průměrem 30 mm zvětšil na průměr 20 km.  Pokud bychom chtěli akcelerovat na vzdálenosti Země - Mars, tj. cca 200 mil. kilometrů, průměr paprsku by v této vzdálenosti přesáhl 400 km. Pro nejčastěji uvažovaný způsob "laser plasma propulsion", kdy je pomocí energie krátkých laserových pulzů (řádově nanosekundy) přeměněn pohonný plyn na horké plasma, které výtokem z trysky urychluje hnanou sondu, by potřebná energie v pulzu ve vzdálenosti Marsu musela být řádově TJ, tedy 10^12 J. Současné nejvýkonnější lasery, používané pro fúzi, dosahují řádově desítek kJ.

 Kimetická energie sondy m=1000 [kg] při rychlosti 30 AU/rok ( =143 km/s) pak bude 1,02E+13 [J], Tuto energii získá za 20 let, tedy výkon průměrný bude 16 kW. 

Takže účinnost přenosu energie laserem bude zhruba (16/10 000)*100 = 0,16%.

 Musí ale navíc překonat potenciální energii oddálením se od Slunce  1,46E+12 [J], to je asi 14% energie kinetické na konci 500 AU.

Takže  účinnost laserového pohonu bude 0,18% z 10 MW, což je maximální výkon  větrné elektrárny ( Siemens) průměr  193 m. No a využití VE je kolem 25%, takže by byly třeba 4 takové VE po dobu 20 let.

Podle zákona akce a reakce se stejnou silou, jakou bude poháněna vesmírná sonda, bude vychylovat Země na své oběžné dráze. Vzhledem k poměru hmotností obou těles jednorázová akce nebude pro Zemi prakticky nic znamenat. Při rutinním použití v budoucnu by mohl být efekt znatelný.