Často se cituje 20 bodů z knihy Edwarda Gibbona (1737 – 1794) - Úpadek a pád Římské říše

(vzhledem k omezenému počtu odstavců je dám všechny za sebou): 

1. Valná většina obyvatel preferuje zábavu před prací. / 2. Tradiční role otců jako živitelů rodiny je zpochybňována, množí se rozvrácené vztahy a svobodně žijící matky bez otců. / 3. Senioři jsou zanedbávání. Lidé pečuji o domácí mazlíčky více než o svoje staré rodiče. / 4. Literatura a umění se stávají bezduchým. vytváří se planá zábava za každou cenu. Úroveň vzdělání rapidně klesá. / 5. Takzvaná umělecká díla jsou ošklivá, nevkusná, nic neříkající, ale přesto za ně bohatí zaplatí horentní sumy. / 6. Čestná vojenská služba vlasti je odmítána, zpochybňována vysmívána a posléze zákonem zrušena. Armádu tvoří nájemní žoldnéři. / 7. Lidé pilně pracující jsou zesměšňováni a jako vzor se staví prázdní pokrytci, populisté, pochybní umělci a takzvané celebrity. / 8. Daňové zatížení obyvatelstva stále roste a stát přerozděluje neúměrně vysoké částky. Lidé se nebojí nepracovat, protože stát se o ně vždy nějak postará. / 9. Státní dluh roste do nikdy nesplatitelné výše. / 10. Přestává se vyrábět a pěstovat, protože výroba doma je moc drahá a potraviny a výrobky se dovážejí ze satelitních zemí. / 11. Kdo se dostal do pozice, kde může ze státního krást, většinou tak činí. Postižitelnost těchto zločinů je velmi malá. / 12. Početí a výchova dětí je vnímáno jako obtěžující a dětí se rodí stále méně. / 13. Léty osvědčené mechanizmy, chránící poctivé před podvodníky, náhle selhávají. / 14. Veřejné funkce se stávají předmětem kořisti zisku. udělují se za úplatky, a kdo je získal, chce z nich kořistit, aby se mu vložený úplatek několikanásobně vrátil. / 15. Staletími předků prověřené hodnoty - jako je čest, smysl pro povinnost, zodpovědnost, nadšení pro práci, pro dobročinnost, zápal pro věci veřejné, jsou vysmívány a zesměšňovány. / 16. Šíří se cynismus. / 17. Šíří se plýtvání, nestřídmost, znevažování znalostí, dovednosti a poctivé práce. / 18. Do země přichází velké množství cizinců. / 19. Politikové nadbíhají lůze, která si vynucuje zábavu a státní podpory (chléb a hry). / 20. Občané stále na všechno nadávají.

viz Velká shoda se současným stavem civilizace

(platí pro jakoukoliv civilizaci ...)

... problémem byli cizinci. Římané věřili, že úpadek pocházel z vnější nákazy, když došlo ke spojení s těmi, se kterými ještě před nedávnou dobou bojovali. Řím však byl od svého počátku asimilujícím národem. Samotný velký Romulus založil město z psanců a otroků, Řím se stal nástupcem antického Řecka a je skutečností, že většina předních postav jeho kultury pocházela z nejrůznějších koutů rozšiřující se říše. Tudíž tvrdit, že úpadek způsobili cizinci – nejčastěji nazývaní jako barbaři – jednoduše není možné.

- což v podstatě souhlasí se závěrem článku : "... stěhování lidí z různých oblastí, národů a civilizačních okruhů se v konečném důsledku nelze vyhnout.  ... Identita civilizace nespočívá v genech, ale myšlenkách, na kterých stojí."

viz Mýtus o úpadku a pádu

Řím také tak dopadl

... a počítali se mezi "migranty" i otroci, které dovážela vojska římská jako pracovní sílu, případně jako "zboží" k prodeji?

Tak tentokrát se asi s redaktorem hádat nebudeme. 
I praotec Čech byl vlastně migrant. Já vím, že je to nadnesené, ale malý rozdíl tu jistě je.

Ti lidé se do sebe neuzavírali, vytvářeli dělné komunity, tvrdou prací si zajišťovali prostředky pro život.

Inu dnešní společnost je jiná, funguje jinak. 
Ve starověkém Římě nemohl žádný z přišedších využívat dobrodiní sociálních dávek a předností demokratické společnosti. V tomto je to úplně něco jiného.