-
Ještě dodatek co se do komentáře vubec nevešlo: každé násilí ve filmu musí být vystupnované a dobře načasované. Málokdo to filmařsky dnes dokáže a skutečně ještě umí. Wim Wenders, odmítá násilí pro zábavu, pro tu konzumní zábavu, přesto dokáže dějově vše skvělě uspořádaně chronologicky sladit, vystupnovat děj a načasovat zvrat, akci apod... atd.. ne tenhle film "Nabarvené Ptáče" nic z toho v sobě nemá, nemá v sobě lidskost ani lyrickou hloubku "Ivanova Dětství" filmu Andreje Tarkovského, je to smutné, film je nadhodnocený jak filmovou kritikou tak snad i samotnými filmovými diváky, ale věřím sa doufám také v to že filmové diváky právě tento film "Nabarvené Ptáče" naštěstí hodně rozděluje, protože bolesti a utrpení se především musí umět vyprávěním filmu a samotného příběhu "filmařsky" porozumět svým zpusobem skrze sebe sama, aby jsme mohli v dusledku toho odpouštět sobě a skrze to druhým lidem. Křestan, němec, Evropan Wim Wenders to svými filmy skutečně upřímně dokáže snad protože je netočí nikdy rád pro spotřební (pro konzumní) výdělečnou (pro komerční) tzv. lacině "mainstreamovou" zábavu, ale na druhou stranu je duležité i přiznat bohužel s tím pak i to že občas byl asi možná bohužel stávajícími finančními poměry, podmínkami a okolnostmi také svým zpusobem donucený se také svým zpusobem už možná trochu podřídit a přizpusobit se už určité komerci (jeho celkový divácký propad s dnes divácky pruměrnými filmy "Hammet", "Lisabonský Příběh", "Až Na Konec Světa", "Linie Násilí" a "Million Dollar Hotel" apod...), nemuže očekávat od nich a od toho jakoby už žádný komerční "zisk", žádný kapitál, přesto ho ty filmy ale prostě ctižádostivě "živí", je za ně hodně svým zpusobem bez nadsázky a bez přehnání až fatálně křestansky zodpovědný (a je to, tenhle pocit právě z jeho filmu je skutečně naštěstí hodně už co nejvíce divácky znát), bere to (právě je, své filmy, alespon většinu z nich) jako svou osobní povinost, jako svuj mravní duchovní křestanský závazek, snad jako svou občanskou mravní povinost, bere to jako křestanské poselství, jako svou zodpovědnost za film samotný. Proto to nakonec vše rád píšu bez uvozovek a vubec nic nepřeháním, snad protože divácky dobře znám jeho filmy. Marhoul se s ním nemuže srovnávat, dokonce ani s krásnou lyrickou hloubkou metaforických filozofických filmu rusa Andreje Tarkovského, který svými filmy skutečně filozoficky i lyricky vynikal. Jedním slovem Marhoul a "Nabarvené Ptáče" je kritikou bohužel nikoliv zbytečně nadhodnocený film, má své kouzlo, o kterém jsem myslím si dostatečně v předcházejícím svém komentáři psal jednak proč a za druhé v čem. Shrnu to: film "Nabarvené Ptáče" se mě divácky nelíbý. Nemá hloubku, nemá v sobě skutečnou lyriku. MARTIN DYNTAR, Hradec Králové
-
Zvláštní film s těžce pro mě divácky stravitelným a se zbytečně táhlím zdlouhavým filmovým dějem není pro každého diváka, je v tom hodně těžkého smutku, zármutku, žalu z nejistoty a z nelidskosti doby pro mě už za hranicích té zdravé divácké i samotné lidské melancholie, protože utrpení a bolesti člověk především musí porozumět, aby mohl a dokázal sobě (právě skrze sebe) druhým lidem nakonec odpouštět v tom filmu vidět divácky nebylo a tomu se musí nakonec režisérsky uspořádaně, chronologicky podřídit i v dusledku scénaristické vyprávění příběhu "wendersovsky krásně a dějově uspořádaně a srozumitelně ukazovat příběhy a wendersovsky umět film vyprávět, s touhou už nikdy nechtít násilně manipulovat filmovým divákem je to nejtěžší při práci na filmu a s filmem, je pro mě základem filmu a samotné kinematografie, nemanipulovat nikdy násilně filmovým divákem je to nejduležitější a nejtěžší na práci s filmem a při filmu.". Určitá filmová a filmařská nadsázka od snímku "Nabarvené Ptáče", ano snad možná velkolepé přírodní scénérie, velice chudobou a hladem zbídačená, velice temná, až temně smutná snad až temná sadistická doba, která nikomu už nic dobrého nepřála mě tímto zbytečně už jinak dlouhým filmem, který jsem neměl ani divácký zájem už ani chut dokoukat do samotného konce, mě nabídla, nabízela a divácky ukazovala jen to možné nejhorší v lidech té zbídačené temné doby, snad pro filmového diváka skvěle širokouhle velkolepě vystavěná kamera, ale to je stále málo ke kvalitě filmu, která se musí posuzovat celistvě, někdo by namítl asi i náročné herecké výkony ve filmu, ale pro mě stejně málo, ale tohle není rozhodně žádná režisérská filmařská pocta rusovy Andreji Tarkovskému, jehož filmy byli divácky mnohem náročnější, a přesto i divácky "srozumitelnější" než kolik nabýzí tento film, Tarkovského filmy byli mnohem lidštější, více lyricky metaforicky hlubší, lyričtější, mnohem krásnější, byli více než kolik už muže nabídnout právě tento divácky otřesný, drastický svým zpusobem zbytečně už divácky šokující film, nemám rád jednostranně explicitně ukazovat jen to špatné a nejhorší v lidech, at to je jakkoliv pro někoho možná svým zpusobem realistické, pro mě ale stejně velice málo. Těžko správně objektivně hodnotit celí film, něco mě odradilo od sledování filmu k tomu abych ho sledoval celí až do konce - snad jistá smutná temnota doby, nevím. Možná muj vubec už nejlepší filmový komentář nad filmem, který jsem kdy psal, nad kterým jsem se musel už skutečně velice obtížně a zbytečně možná i složitě neskutečně hodně a skutečně už bohužel pro mě obtížně se ted složitě filozoficky zamyslet u sebe dvakrát nijak nevyhledávám a nemám příliš rád. Závěrem musím říct k tomuto filmu jediné - film mě více divácky osobně připomenul snad Tarkovského snímek "Ivanovo Dětství", ale lyricky ani scénáristicky rozhodně nedosahoval takové hloubky a nikdy nebude! Pro mě v něčem divácky možná dobrý a divácky jakžtakž přínosný film, ale nijak kinematograficky vyjímečný, a divácká i kritická ocenění právě tohoto filmu "Nabarvené Ptáče" nijak osobně nepřehlížím, neignoruji je, ale myslím si že jsou v něčem nadhodnocená. Film je nadsázka. Rozhodně. Také uvažuji až "wendersovsky" - jsem více "wendersovský" filmový divák a znamená to pro mě v životě hodně, snad nejvíce už právě při samotném diváckém posuzování právě samotného filmu. Jsem si jistý že mužu být na to hrdý, protože se snažím film vždy posuzovat velice správně, objektivně, čistě jen psychologicky (psychoanaliticky), ve kterém je nakonec vždy posuzovaný celek vždy mnohem více než jen samotný posuzovaný detail, mě v nejmenším neosloví a nezajímá. Film "Nabarvené Ptáče" je zbytečně divácky dlouhý a dějově monotonně jednotvárně unavný, proto film kriticky rozhodně neocením. Nelíbyl se mě osobně z mnoha velice dobrých duvodu, nemám rád nadsázku filmem, kde je zbytečně a možná záměrně hodně otřesně šokujících explicitních násilných výjevu možná jen proto jak esteticky umělecky nejlíp už samotným násilím zkrášlit a přizpusobit lépe filmovému divákovy celí filmový děj, protože film dnes převážně a častěji už tolik nabýzí (americkou) pop kulturu odreagování se právě zážitkovým násilím, kterému se nelze dnes bohužel divácky vyhnout (a tento film "Nabarvené Ptáče" dělá nakonec umělecky totéž, jen jakoby už nakonec koprodukčně v nezávislé v umělecké více v té estetické podobě) a který právě já jako samotný intelektuálně (přitom se sám za vysokého intelektuála nijak osobně nepovažuji) jsem dnes vysoce náročný kinematograficky vzdělaný divák zustávám u vyjímečných a vubec pro mě nejlepších filmu němce Wima Wenderse a jednoznačně nikdy divácky už prostě nectím a nerespektuji, divácky už nepřijímám psychologicky řečeno právě ten dnešní trend americké pop kultury odreagování se zážitkovým násilím právě ve filmu. Nikdy více! MARTIN DYNTAR, Hradec Králové.
-
Zvláštní film s dobrým a se zajímavým dějem, bohužel místy divácky těžko stravitelný, film který není určený bohužel pro každého a ani pro mě, ale díky štěstí a díky Bohu za něj. Ani já neměl v sobě nějak dost divácké odvahy dokoukat film až do samotného konce, bohužel - tím netvrdím že je to film špatný, ale neměl jsem na některé filmové scény, který by mě více připomínali snímky rusa Andreje Tarkovského (zvláště pak film "Ivanovo Dětství"), trpělivost a nervy. Ale divácky ocenuji mistrovsky nasnímanou kameru!!
-
Znamenitý film, skvělí je slabé slovo... i právě proto že je snímek natáčen v koprodukci. Neviděl jsem sice, ale jsem nadšený z traileru k filmu i z recenzí na tento film, které mě hodně o filmu napověděli.
-
Je tu názorný příklad pro české filmaře jak české filmy v koprodukci i v dnešní době laciného zábavního konzumu dobře natáčet. Amerikanizace německých nebo celoevropských i českých filmu k zábavému byznysu není na místě. Je třeba usilovat o uměleckou tvurčí hodnotu tzv. autorského filmu. Je třeba usilovat o svou tvurčí ,,uměleckou" nezávislost. Protože jaks se přibližně vyjádřil už němec Wim Wenders okolní světová kinematografie by se měla ostře vymezovat vuči té Americké a Hollywoodské produkci, aby měla už svou vlastní národní identitu, a tím uplně odlišnou hodnotu než jen tu čistě zábavní a spotřební, komerční. Wimme souhlasím s tebou! Osobně nemusím až na výjimky filmy Miloše Formana, ale uznávám ho jako dobrého a schopného filmaře. Najde se jich v Česku pro mě několik málo kterým dám raději už svou přednost před americkými filmy. Češi mají kvalitní filmy, jen o nich neví a neváží už si jich. Necení si jich. Jsou tu výborné snímky jako "Je Třeba Zabít Sekala" apod. Je třeba je divácky docenit.