-
Zvláštní film, pro mě pocitově možná ambivalentně hodně silné rozjímání nad tímto filmem ukryté pro mě divácky u Tarkovského jak je zvykem někde v pocitových jinotajích v tomto filmu tématicky o problematice vykořeněnosti a ztrátě Svého domova a o hledání hodnot svého Domova, své "širé" (široké) Ruské Duše, která obsáhne právě přes "Ruské "Slovanství", přes "Ruské Pravoslaví", přes návrat ke křestanským hodnotám kulturně snad už téměř "vše" bylo nejvíce vidět a citelně znát u Ruských klasiku u Tolstého, Čechova, u Puškina a Dostojevského (u Andreje Tarkovského dokonce i klasickou velice netypickou čínskou taoistickou hudbu v uvodu právě tohoto samotného filmu "Nostalgie"), mimo samotný kraj už této velké země v Itálii, je režisérsky ukryté v určitých metaforách, ale to je pro mě asi tak divácky vše, tak jako tomu bylo následně ne o tolik později právě v alegorickém filmu "Nebe nad Berlínem" němce Wimma Wenderse.. Ruského režiséra Andreje Tarkovského ovšem jsem nikdy divácky nemusel a divácky ho také nemusím, nevyhledávám jeho filmy a divácky už příliš nerozumím jeho filmovým snímkum a jeho intelektuálně příliš hloubavé a skutečně pro mě intelektuálně složité životní filozofii, která mě odrazuje od sledování jeho samotných filmu, je mě naštěstí dnes mnohem osobně přístupnější a ve filmech bližší rozhodně kritický realismus Naší doby a svým zpusobem i té minulé zachycené pro mě divácky až s dokumentární expresivitou, s dokumentární posloupností, s chronologií a s přesvědčivostí a s věrohodností samotnou je u mě tou dokumentární expresivitou ve filmu. Pro Rusy Andrej Tarkovskij to byl a stále ještě je myslím si velice duležitý filmař Ruské kinematografie, který má pro celé dnešní Rusko a pro Rusy samotné i svou odvrácenou neštastnou druhou tvář - téměř celí život se těžce potýkal s politickou už s těžce komunistickou cenzurou svých filmu, se kterou neuspěšně filmařsky bojoval do konce svého života, snad se nabýzí jistá umělecká hudební paralela - snad stejně jako pravoslavný Ruský folkař Igor Talkov, který byl Ruskem milovaný i nenáviděný ve své zemi byl samotným komunistickým režimem navždy zatracený a ukladně zavražděný, byl Andrej Tarkovskij protirežimní! Snad i proto své pozdní filmy proto raději pak uspěšně natáčel a natočil raději uspěšně v zahraničí. Doma mu to nebylo svobodně už filmařsky dopřáno. MARTIN DYNTAR, Hradec Králové
