-
V roce 1969 jsem s Ivanem Binarem strávil 3 týdny v jednom pionýrském táboře v Jeseníkách. Byl tam jako programový pracovník domu pionýrú. Děcek si díky benevolenci vedoucí domu pionýrú vůbec nevšímal, přes den vždy něco sepisoval v jídelně, večer chodil do hospody, z níž ho párkrát přivedli/přinesli místní chasníci úplně "mrtvého". Když ho vlekli bezvládného po schodech, sípal téměř v bezvědomí: "Já vám rozbiju držky, vy hajzli." To by se mu ovšem mohlo podařit (díky jeho 168 cm výšky a 55 kg váhy) jen v jeho bujných snech. Po vystřízlivění pak druhého dne mudroval o tom, jací jsou ti místní zabedněnci. Nevím, možná i byli, ale příště ho zase přinesli. Jednomu z nás se posmíval slovy "tys´ poskakoval na tom bolševickém sletu?", když dotyčný vyprávěl o tom, že v roce 1965 jako osmnáctiletý muž cvičil na spartakiádě. Ivanu Binarovi však nevadilo být "zašitý" v komunistickém domě pionýrů. Vyhovovalo mu, že je v závětří, nemusí pracovat a může si dělat své. Nepůsobil na mne jako chlap, jen jako malý kousavý koník slabý do tahu, nehodící se na dostihy. Stal-li se patolízalem doby, jak tu někdo říká, omlouvá ho jeho neduživá postava a slabá povaha.
Místo, dobu a účastníky mohu na přání upřesnit. -
Pane Binar, o vojně kecáte. Jsem ročník 1939 a na vojně jsem sloužíl na čáře a za 24 měsíců jsem šikanu nezažil. Služba na čáře byla krutější než Vaše. Chcete byt hrdina. Když kape,ať kape. Přátelství na čáře bylo skutěčný. Nemyslím si, že jste opravdový chlap. Jste podle mě patolízal doby. Chudáci dětska, které jste učil.
-
źádost
Mám u Ha Nekud foto z Nansy a Liege .Napiš kde ji najdu. Líbá Tě KOLJA *8*
