-
Blachutovo mistrovství vynikne zejména v Krombholcově Daliboru ve scéně s Budivojem T.Šrubaře před odchodem Dalibora na popravu ve frázi "Zdeněk na mne čeká, krev smyje.vše čím jsem se provinil"- nádherné mezza voce na háčku a plastické rozšíření fráze crescendem, to je už asi nenapodobitelné! Znám rovněž výborné Dalibory jdoucí de facto ve šlépějích Blachuta, např. O.Spisar, V.Přibyl, Z.Jankovský i L.Vodička, ale Blachut zůstal prostě nedostižen a nepřekonán. Obdobně závěr v Rusalce v nahrávce Supraphonu z r.1952, s dirigentem J.Krombholcem.Ta mezza voce.v.závěru, samozřejmé.vysoké céčko na "líbej mě mír mi přej"- paráda, doklad jedinečné světovosti ve slovanském oboru především, ale zpíval skvěle i Mozarty! Na profilovém CD je nahrávka.Belmonta, skvělá a.stylová. Na závěr - Blachut je geniální pěvecký talent a tvůrce epochy dějin české opry.
-
Blachut je pěvec, který poznamenal v poválečné éře českou operu tak, jako málokdo jiný. Krásný, měkký tenorový hlas krásné.tmavší barvy, lehce stoupající do vysokých poloh dík vrozenému mixtovému jádru hlasu. Ovlivnil epochu a všichni tenoři u nás šli dlouho v jeho šlépějích. Jako Dalibor.ve slavné Krombholcově nahrávce z 50.let dodnes nemá konkurenci.Vytvořil tzv. blachutovský obor, což je vedle.Dalibora Lukáš, Princ, Dimitrij,Ctirad a Janáčkův bezkonkurenční Laca, samozřejmě ty tvoří jeho profil. Ale jeho měkký, modulací schopný hlas dokázal skvěle interpretovat i Ladislava,Jeníka,Víta v Tajemství. Dík Ivanu Rumlovi jsem slyšel fantastickou nahrávku z Bílé paní či Mozartova Belmonta a musím říci - světová úroveň!!! Blachut byl dirigenty.žádán, nazpíval i pro rozhlas.vše, bez ohledu na obor. To patrně, přes skvělou techniku, přineslo známky trochu předčasného opotřebení ve smyslu ztráty.lesku hlasu. Kumštýřsky pokorně přešel v.5.dekádě věku na charakterní obory. Jeho Benda či Janáčkův náročný pan Brouček je dokladem jeho umělecké univerzálnosti. V 50.letech byl na vrcholu sil a.jeho nahrávky jasně ukazují světový rozměr jeho umění. Pro mne pojem Beno Blachut je český tenorista světové úrovně do poloviny 60.let, kdy se začala projevovat určitá hlasová únava. Železná opona mu zabránila ve světové kariéře, což ale prospělo české opeře, které věnoval svůj vpravdě geniální talent.
