Pokud člověk neviděl celý zápas, může těžko hodnotit objektivitu rozhodčího.

Ve finále jugoslávského EURA v r . 1976 Němci vyrovnali těsně před koncem náš náskok na 2:2 a zajistili si tak prodloužení, přičemž více našich tehdejších reprezentantů přísahalo na to, že německý útočník Berndt Hölzenbein ve výskoku, po němž vyrovnání následovalo, nejdříve zasáhl našeho brankáře Ivo Viktora a potom teprve míč. Jeden z nejlepších světových golmanů své doby sám ve své vzpomínkové knize uvádí, že by ho bylo překvapilo, kdyby jinak (dle mého názoru) výborný italský rozhodčí Sergio Gonnella gól neuznal vzhledem k tomu, že nám v době největšího německého náporu toleroval zákrok hraničící s penaltou...

Řada týmů hřeší na to, že pokud rozhodčí nařídí jednu penaltu, bude velmi váhat před nařízením další jedenáctky na stejnou branku. Ostatně: Pokud byl v průběhu zápasu dvakrát či třikrát v šestnáctce složen ragbyovým způsobem hráč jednoho týmu, není důvod proč by neměly být v jeho prospěch nařízeny dvě nebo i tři penalty.

Důvod k polemice vyvolává fakt, že jeden z pokutových kopů byl nařízen těsně před koncem utkání. Jak kdosi uvedl k závěru "památného" utkání naší reprezentace s Nizozemskem na EURU 2000: "Kdyby se za každý drobný kontakt v pokutovém území nařizovala penalta, kon-
čila by fotbalová utkání nikoliv hokejovými, ale házenkářskými výsledky..."

Vzhledem k tomu, že jsem - jak uvádím výše - zápas neviděl, ponechávám stranou i případnou spekulaci, že Mexiko je z komerčního hlediska zajímavější než nevelká Panama... *11*