K časovým paradoxům hráze nikdy nedošlo, a i to sledování jiné skupiny probíhá v tak málo případech, že není tak těžké ho zvládnout - a případně přiznat hráčům, že jde o postavy z jiné skupiny. 

Různými způsoby tenhle styl hry zkouším už přes dvacet let, a spíše bývá problém v malé interakci mezi různými skupinami, než v příliš velkém zájmu. :-) 

Co popisuješ, mi přijde výrazně odlišné a bude se to potýkat s jinými problémy. U West Marches je problém v tom, že musí jít o one-shoty s návratem na stejné místo. Zajistit, aby se one-shot neprotáhl na více sezení, je problém sám o sobě (vlastní zkušenost z pozice vypravěče i hráče) a druhý bude udržet takto limitovanou hru zábavnou pro hráče (i když s takovým množstvím hráčů není problém fluktuace).

Tvoje verze tohle řešit nemusí, ale zase bude mnohem náchylnější na časové paradoxy a možnost setkání několika skupin. Co když se jedna skupina rozhodne druhou vysloveně stopovat nebo předběhnout, protože si myslí, že jde pohůnky záporáka? Tohle se ve WM nestane. Samozřejmě věřím, že to řešitelné je, jen se musí uplatnit jiný přístup.

West Marches jsou obdobou (jinou verzí) Multikampaně, tedy hře, ve které v jednom světě a často i jedné oblasti operuje několik různých skupin hráčských postav, které se můžou i různě míchat. V takovém případě nemusí být hra omezena jen na nějakou pohraniční výspu, ale dá se hrát třeba i v New Yorku. Poslední dva roky hraju kampaň v Readingu, což je menší město severně od Bostonu (zhruba na místě fiktivního Lovecraftova Arkhamu), ve kterém se zatím pohybovalo asi třicet různých hráčských postav. Přičemž paralelní děje se odehrávat dají, dokonce do té míry, že se dvě skupiny nachází asi půl kilometru a deset minut od sebe, přičemž jedna zkoumá stopy zanechané druhou skupinou a láme si hlavu, pro by proboha někdo rozhazoval nářadí na hřbitově a jak to souvisí s oživlými mrtvolami. 

O level výše je pak hraní multikampaně ve více Vypravěčích, nicméně s tím mám jen zprostředkované zkušenosti.