O Degenesis vím právě díky tvým neúnavným příspěvkům! :D A uznávám, vypadá to epesně. A rád bych se do toho pustil. Jen kdyby těch knih nebylo tolik, že by člověk potřeboval celej další lockdown, aby si v tom stihnul aspoň vyráchat palce. RPGéčkům sice věnuju hodně volnýho času, ale na vesmír takovejhle rozměrů prostě (bohužel) nemám...

Hele, nemyslím, že u tohohle někdo bude držet kvůli systému. Pokud by vás bavil ten setting, tak jen s vydanýma knihama vydržíte na pohodu roky, tam je fakt materiálu strašně moc (a v takovejch chvílích to září, protože hodne z toho kouzla spočívá v objevování toho světa). Ale to je setting, ne systém. Kvůli mechanikám si tuhle hru nikdo nezamiluje, ty jsou prostě jenom... Oká, funkční, jednoduchý. Ale určitě nejsou tak ohebný, aby vydržely víc diametrálně odlišnejch settingů, na to to prostě není stavěný.

Pasáž o pravidlech jsem zkracoval především kvůli už tak nafouknutému rozsahu, ale jestli se mohu doplnit takhle v diskuzi:

ad corruption: opravdu je navázaná na "tvrdé" mechaniky, ale nic vyloženě inovativního, co by nebylo v recenzi, se neděje. Každá postava má od atributu Resolute odpočítaný tzv. Corruption Treshold. Pokaždé, když použije mystickou schopnost nebo artefakt, hodí si (obvykle d4), kolik bodů dočasné corruption dostane (pročež dočasná corruption mizí na konci scény). Pokud ale postava svou dočasnou corruption překročí svůj corruption treshold  (příp. se přihodí nějaká vzácná okolnost), dostane jednorázovou dávku permanentní korupce (které se dá zbavovat jen velmi, velmi obtížně). A jakmile postava nahromadí tolik bodů corruption (ať už dočasné, nebo permenantní), kolik dělá její Resolute, corruption ji přemůže a stává se z ní tzv. Blight Born, krvežíznivé monstrum pohlcené temnotou - tj. ve hře končí (a ostatní hráči mají obvykle docela prů*er). 

Je tam ještě pár dalších detailů. Např. spolu s corruption se pojí stigmata, která mohou narůstající zkaženost prozradit a upoutat pozornost lovců čarodějnic nebo Priovi církve atd - čímž se ta mechaniky zase projevuje v RP a budování příběhu, plus samozřejmě prostor pro RP je tam ohromný, protože corruption je jeden z hlavních motivů i v herním světě, nejen v pravidlech. Ale primárně jde o vyvolání pocitu, že postavy spějí k neodkladné záhubě, že je temnota lesa dřív nebo později pohltí a oni žijí na vypůjčený čas. A obzvláště pro mystiky je v tom určitá přidaná zábavnost, protože seslání kouzla je stojí vlastně náhodný počet "many" a platí za ně de facto vlastní duší.  Je to cool. 

ad "modulovitost": myslím, že by to bylo vůči Symbaroumu nefér označení. Má sice na první pohled "modulově" úzký záběr, ale jde mnohonásobně víc do hloubky, než to u DnD bývá zvykem. Ten lore se postupně odhaluje na prostoru corebooku, monster codexu, čtyř adventure packů a sedmi kampaňových knih. Způsob expozice je to teda trochu pitomej (viz recenze) a různé knížky to dávkují po různých troškách, ale ve výsledku je toho fakt mrtě, mrtě, mrtě moc. V recenzi jsem to nerozpitvával úplně do mrtě, protože čím méně člověk dopředu ví, tím více ho toho pak může překvapit. (Jeden z mých hráčů, který už dloouho hraje ve Forgottenech, si na Symbaroumu nejvíc užívá právě to, že je to zase úplně jiný svět s hodně odlišnou mytologií a zase si v něčem po dlouhé době připadá jako nováček.)

ad "propracovanost motoru": v recenzi jsem psal o problémech s balancováním, ty ten systém jednoznačně má, ale jinak si nemyslím, že potřebuje nějak vylepšovat nebo komplikovat. Je jednoduchý záměrně a je to naprosto funkční. Chápu, že ne každému to sedne, ale já jsem třeba vážně rád, že ty pravidla vypadají tak, jak vypadají. Člověk se díky tomu tolik nezasekává na kravinách a všechno plyne o dost rychleji, i když je tomu samozřejmě třeba obětovat něco z té sofistikovanosti. Žádné další vydání se teď určitě neplánuje (ještě ani nedokončili Throne of Thorns), ale kdyby měl někdo problém jenom s tím systémem, určitě bych mu doporučil mrknout na tu DnD 5e konverzi zmiňovanou v recenzi.