Přejít na výpis diskuzí
This War of Mine – recenze stolní adaptace
4.3.2018 | Patrik Hajda
19 příspěvků
-
Chybi cislo?
-
-
Nechybí, recenze deskovek prostě nečíslujeme :)
-
-
To je rozumné :)
-
Jenže bez toho čísla se tu nemůžeme urážet, ehm.. chtěl jsem napsat diskutovat!
-
-
Ale jistě že můžeme, ty vohráblo. Hele, jak to jde. *1*
-
-
-
-
FFG mají podlě me zatím nejlépe zmáknuté rulebooky. Vždy jsou dělené minimálne na learn to play + rules reference + případné scénáře. Takže nejpreve vezmete learn to play, kde je vysvětlený základ + zjednodušený výukový scénář na kterém si otestujete základní mechaniky, na konci jsou další pravidla, která v osekaném scénáři nebyla. Většinu lze rovnou přejít ke hře a případné nejasnosti lze najít v rules reference, která už není tak čtivá a jedná se jen o rejstřík hesel, ale většinou s velmi blbuvzdorným vysvětlením. Jinak u TWoM je docela blbé to střídání hráčů, kdy jeden ovládá vše a pak to předá dál. Jako solitare je to dobré, ale čím víc hráčů, tím je to horší. Robinson mi přijde lepší, tím že každý má svoji postavu. Dále znovuhratelnost je také horší co jsem slyšel. Ty scénáře se sice trochu větví, ale během pár her je budete znát.
-
-
Zdravím. Sice jsem se zařekl, že už na games nebudu na anonymní uživatele reagovat, ale protože jde o deskovky, udělám zase pro jednou vyjímku *1*
Každopádně zrovna na pravidla od FFG mám naprosto odlišný názor. Je to podle mě mor a považuju je za jeden z nejhorších přístupů k psaní pravidel. Zdánlivě jde o super přívětivý způsob naservírování pravidel. Sedneš ke hře a jedeš. Jenže tragédie nastane pokud se ke hře vracíš víc než jednou dvakrát. Permanentně listuješ dvěma až třema příručkami. Pořád něco hledáš, nebývá to na místech, kde by to člověk čekal a některé pravidla jsou navíc rozeseta po herních komponentách.
Navíc pravidla od FFG se vyznačují neskutečnou repetitivností, což dále ztěžuje dohledatelnost, protože jedno pravidlo se může nacházet na jednom ze dvou tří různých míst, ale samozřejmě po měsíci už člověk přesně neví, kde to bylo.
Mohl bych uvést příklad Arkham Horroru, který je téměř etalonem zoufale napsaných pravidel - a pozor, já mám tuhle hru rád - ale abych nebyl nařčen z toho, že jde o příliš starou hru, tak třeba Warhammer Quest má naprosto zoufalá prafidla a přitom jde o takovou blbinu. A nemyslím překlad, ale původní originál v angličtině.
K TWoM jsem psal něco níže. Jen k znovuhratelnosti. Podle mě záleží jestli tě ta hra baví nebo ne. Každopádně ji chce zahrát. Slyšel jsem o ní také různé zkazky, předtím než sem ji zahrál. Ale zahrát si zrovna tuhle hru a nebo o ní jen číst jsou dvě diametrálně rozdílné věci. Pokud tě chytne, je právě znovuhratelnost vysoká. -
-
Stačí si to najít v rules reference book prakticky v rejstříku podle významu k čemu to má nejblíže, tam jsou pravidal vždy kompletní a nejjednoznačnější. Netřeba listovat x knihami. Oproti tomu třeba taková Caverna, tam jsem listoval horem dolem, než jsem našel vysvětlené něco o čem v tu chvíli panovala nejsanost.
-
-
Souhlasim, že Caverna má šílený pravidla...
-
-
-
Dávám za pravdu, že pravidla od FFG patří k těm nejlepším, ale osobně mi nejvíc vyhovují ta od CGE. Ve většině případů obsahují vtipné, ale informativní prupovídky, které jejich čtení zpříjemňují. Nicméně dobře sepsaná pravidla patří obecně k tomu nejtěžšímu při vývoji deskovky.
-
-
Presne prtavidla k Vladcum podzemi jsou famozni :D :D a clovek se u nich i dost pobavi :)
PS.: diky za recenzi *4*
-
-
Tady je pro info hodnocení z BGG https://boardgamegeek.com/boardgame/188920/war-mine-board-game/ratings?comment=1 dost se opakuje to, že hráči nemají moc vliv na hru (příliš náhody), ve více hráčích to není ono, případně herní mechaniky nejsou intuitivní/špatně se to ovládá / znovuhratelnost je omezená. Nicméně velké plus má tematické zpracování.
-
-
Trochu mi v recenzi chybi zduraznena jedna vlastnost hry, ktera je nekdy dost zasadnim argumentem, proc dannou v nekterych pripadech nevytahnout a tasit se s jinou.
Totiz to, ze pro uplne dohrani potrebujete vic nez 8 hodin. Ano, hra je rozdelena na tri kapitoly, z nichz kazda (pokud mate v te treti smulu) trva kolem 2.5 az 3.5 hodiny (hlavne pri prvnich hrach mozna jeste vic) a muzete prestat hrat po teto kapitole... ale uprimne, pokud vite, ze se k ni dostanete zase treba az za mesic, nebude se Vam chtit nechat rozehran pribeh v polovine... -
-
Máš pravdu. Hra je poměrně dlouhá, pokud vás rychle nesejme nějaké zranění, nemoc, zoufalství apod. Ale při hraní jsem si její délku ani neuvědomoval. Když člověka něco tak moc baví, tak těch pár hodin uteče jako pět minut. Ze začátku jsme hráli třeba 2-3 hodiny první kapitolu a pak prohráli. Později nám trvala pod dvě hodiny, čímž se zkrátilo i celkové dohrání.
-
-
Výborně sepsána recenze. Přesně takovéto dojmy a pocity ze hry jsou lepší než suchý výklad pravidel. Děkuji a jen tak dál.
-
Díky za recenzi. Na tuhle hru se klepu už dlouho, ale furt se nějak nemůžu odhodlat. Co jsem tak viděl a četl, tak je tahle hra ideální kandidát na sólo hru? Hraje někdo sólo? Ženu bych do tohohle asi nedokopal.
-
-
Rád bych jen uvedl na pravou míru to, že hráči se nestřídají po kole. Hrají všichni na jednou, domlouvají se a pouze v případě, kdy je potřeba učinit nějaké rozhodnutí, má jeden z nich právo veta. Záleží na skupině jak to chce hrát, zda chce dojít všeobecného konsensu nebo navrhnout možnosti a nechat vůdce rozhodnout. Obě možnosti jsou ok, druhá je lepší kvůli rychlosti hraní.
Role vůdce se nemění po jednom kole ale v podstatě po každé akci. Takže postavy udělají akci v domě, vůdce se změní, rozhoduje se kdo dostane najíst napít, vůdce se změní.
To zda je hra soliterní nebo není je velmi diskutabilní. Herní princip nahrává spíše soliternímu hraní a pozitivem je extrémní snížení herní doby. Příběhovost a společné prožívání příběhů je naopak vysoce společenské a je to podle mě jedna z velkých předností deskové varianty oproti počítačové. Já osobně preferuju hru ve dvou a třech hráčích. Solitér mě nebaví obecně a u téhle hry mě navíc deprimuje. Ve víc hráčích už se nedaří udržet ani atmosféra ani tempo. Ale je to značně individuální. Kamarád nahrá už tunu solitérních partií.
Snad mě kluci z games nezlinčují, ale udělám takové sebe promo. O TWoM jsme hodně mluvili v JOUOBcastu, právě o těchhle aspektech. Jak před gameplayem, tak i po něm a třeba i o tom, jak pozitivně tě jiný styl hry ostatních hráčů může ovlivnit v přístupu ke hraní téhle hry. -
Vzhledem k tomu, že není nutné rozdělit postavy mezi hráče, tak jde skutečně o vhodného kandidáta na sólovku. Ale já se i tak radši sejdu s přáteli a prožiji ty útrapy s nimi. Přeci jen je potom lepší si o tom zážitku pokecat, než ho někomu jen suše převyprávět. Ale jestli hledáš deskovku pro jednoho, tak tohle je rozhodně dobrá volba.
-
-
Ne že není nutné, ale přímo jeden hráč ovládá všechny postavy a po konci kola předává kontrolu nad vším dalšímu hráči. Takže pro jednoho je to přímo stavěné a ti ostatní jsou tam spíš aby se neřeklo. Je to velmi často kritizovaní vlastnost. Na BGG máš přímo anketu a z ní vychází, že nejlepší je hrát v "1" hráči.
-
-