smutné kam ten svět dospěl

To by chtělo ho předefinovat třeba jako karmu. Jako v některých Star Wars hrách (stolních i počítačových) dostáváš body ke světlé a temné straně Síly a to ti pak buď posiluje určité schopnosti nebo tě to nutí činit určitá rozhodnutí. To by od věci nebylo.

V DnD 5e už z přesvědčení zbyla v podstatě jen roleplay charakteristika, která tam doplula setrvačností. V podstatě nic s ní nepočítalo. Ani takové věci jako kouzlo Ochrana před dobrem a zlem. Inspiraci taky nedostáváš za hraní přesvědčení, ale za hraní charakterové nevýhody.

Zrovna ohledně živočišných druhů v DnD bych zas tak přísný nebyl. Striktně vzato ano, druhy by se neměly bez velkých omezení křížit, ale člověk a drak přece jen asi jiné druhy budou a v DnD se křížit za určitých okolností můžou. S dostatkem magie není problém zkřížit kohokoliv s kýmkoliv. To už bychom mohli říct, že v DnD žádné živočišné druhy nejsou. Rasy by měly mít stejný původ, což možná sedí ve Star Treku, ale v DnD obecně ne. Tam od sebe člověk a elf můžou být ohledně společného předka dál než blecha a pes v reálném světě (záleží na zasazení). Takže není to dokonalé, ale považoval bych to za přesnější, když stejně absolutně přesný výraz, který není příliš obecný, nemáme.

Nj, ono alignment je jedna z tych veci, ktoru mam uzko spojenu s D&D od davnych cias. De facto to nie je uplne zla featura, ale vzdy bola nestastne pouzivana. Alignment by mal charakter ziskavat pocas svojho zivota a nemal by byt zviazany s rasou (teda pardon, druhom ;)) alebo nejakym etnikom. Ked uz skor by som ho aplikoval na kulturu (aj ked to je tiez trochu na hrane).