Ano. Jen výjimečně se najde vláda, které jde o spokojenost občanů. Většinou se takovými snaží být z donucení, aby získaly voliče. I když volby se manipulují stále častěji. Vox populi se v některých politických stranách považuje spíše na sprosté slovo. Zeman se například podle české kavárenské stoky Havloidů stal předsedou vlády protože jej volili venkované holdující masu, knedlu a zelu. V každém státě je největším zločincem stát. U nás jen SPD s neuchopitelným a konzensu neschopným Okamurou  (která má členstvo protkané židy) prosazuje přímou volbu politiků a odvolatelnost politiků, soudců, státních zástupců, na základně stanoveného počtu petičních hlasů. S referendy má mnoho politických stran také problém - viz i ANO. S tím jiné strany nesouhlasí, protože poslanci a ministři kvůli své snadné odvolatelnosti přece do politiky nešli. Často mají také půjčky a ty by rádi splatili. Nejlépe se podniká za státní. Kalousek a Fiala by o tom mohly psát memoáry. Můj internetový známý si už za socialismu zapsal svou myšlenku, že na co socialismus zajde. Byla to větička: To je moje. Touha vlastnit je obrovská. A české maloměšťáctví je silný rys. Po válce zde mohl vzniknou režim socialismu jen kvůli specifické situaci, kdy nás socialistická země osvobodila, na západu Německo bylo kapitalistické, Američani nás bombardovali, Západ údajný spojenec nás poctil mnichovskou zradou, a byl tu takový socialistický antiněmecký heroismus díky vítěznému sovětskému Rusku. A nakonec Západ a Stalin si rozdělili hranice působnosti. Třídní nenávist a totalitní praktiky (ruští poradci, čistky), zde bujeli. Mnozí byli odvlečeni do Sajůzu a už se nevrátili. Třídní nepřátelé byli i ti, jež bojovali proti fašismu v řadách britských sil... Ale socialismus padesátých let byl jiný, než v letech osmdesátých. Málo kdo ví, že po válce nakrátko zvítězil socialismus i v Rakousku, ale  druhé straně se to podařilo zase zvrátit. Omlouvám se za délku příspěvku.