Jde Semjon Bukvič do řeznictví a říká:" Prosil bych tuhle vysočinku."
Řezník se zeptá:"Nakrájet nebo v celku?"
Semjon na to: "Copak mám prdýlku na žetonky?"

Gorbačovův program Ropa za potraviny zkrachoval pro chamtivost ruských úředníků a „ podnikatelů „ – z RF proudily suroviny, potraviny za ně však nebyly dováženy žádné, peníze šly na soukromé offshore účty „podnikatelů“ typu Vladimíra Putina.

Putin byl, dle geoložky a radní Mariny Saljevové, zkorumpovaný od samého počátku, např. v létě 91 vyjednal nákup masa od německé firmy Kontinent za 90 mil. německých marek.

Když Marina Saljevová z radnice dorazila do Německa kontrakt podepsat, bylo jí řečeno, že kontrakt již podepsal soudruh Putin, a maso již bylo dodáno.

Když Putin předvedl to samé s dodávkou masa na podzim 91 (za 100 mil.dolarů prodal do zahraničí dřevo a barevné kovy ), a dodávka masa do zimy opět nedorazila, byla v roce 92 v Petrohradě vytvořena parlamentní vyšetřovací komise v čele s Marinou Saljevovou a poslancem Jurijem Gladkovem / 1949-2007/, která zdokumentovala, že Putin oba kontrakty na dovoz masa podepsal již 1 měsíc předtím, než dostal souhlas z MOW od federálního zmocněnce pro severozápadní oblast A.P. Pachomova.

Jegor Gajdar v rámci Gorbačovova programu Ropa za potraviny povolil Putinovu výboru KVS vyvést suroviny výměnou za dovoz potravin ve výši 122 mil. dolarů – Putin přivezl do RF jen dva tankery s olejem na vaření, které poslala německá firma TAMIGO, jejímž šéfem byl G.N. Mišikov z Petrohradu.
Jegor Gajdar, ideolog liberálních ekonomických reforem v RF v 90.letech, se o Putinově počínání dozvěděl 4.12.91.

Gen. Alexandr Lebedˇ/1950-2002/ strávil rok v Afghánistánu 82-83, o SU vojenské taktice v Afghánistánu uvedl :“ Vesnice, které podezírali ze spolupráce s mudžáhedíny, rozbombardovali stovkami pum, a pokaždé zjistili, že touto taktikou zabili 10 civilistů na jednoho mudžáhedína „ …

Gen. Lebedˇ odmítl nasazovat své výsadkářské oddíly proti demonstrujícícm civilistům v 4/89 v Tbilisi a v 1/90 v Ázerbájdžánu, takže jeho nadřízení jej nesnášeli.

Lebedˇ sehrál klíčovou úlohu při obsazení moldavského Podněstří, popularitu získal při puči proti Gorbačovovi v 8/91, kdy odmítl s výsadkáři zaútočit proti Jelcinově pevnosti Bílému domu, a významně tak zvedl morálku antipučistů.

Gen. Lebedˇ se stal lidovým hrdinou, a ještě větším kritikem jak Jelcina, tak svého ex přítele gen. Pavla Gračeva, jenž byl v roce 92 jmenován ministrem obrany.

Gračev Lebedě odklidil s výsadkáři do Podněstří s tím, že zde bude mít dlouhá léta hodně práce, ale Lebedˇ překvapivě situaci v Podněstří vyřešil nečekaně brzy, a vrátil se do MOW.
Pro své hádky s Gračevem z armády odešel do politiky, v roce 96 v prezidentských volbách skončil na 3.místě za Jelcinem a Zjuganovem, ve 2.kole dal své hlasy Jelcinovi, a za odměnu dostal funkci šéfa Rady národní bezpečnosti - Lebedˇ doporučil odvolat z funkce ministra vnitra Anatolije Kulikova, jenž se mu pomstil tlakem na Jelcina, aby gen. Lebedě z funkce šéfa Rady národní bezpečnosti odvolal.

Když Džochar Dudajev, bývalý SU generál letectva, vyhlásil v době rozpadu SU 1991 nezávislost Čečenska ( za 2.sv.v. byli Čečenci Stalinem deportováni do Kazachstánu, mohli se vrátit až v roce 57) , uznala ji jen Gruzie Zviada Gamsachurdii ( jednou uznaná nezávislost již nejde odvolat ), v roce 92 Čečna + Tatarstán odmítly podepsat s RF smlouvu o přidružení, takže ruská vojska v počtu 40.000 mužů 11.12.94 vtrhla na rozkaz ministra obrany Pavla Gračeva do Čečny, ale žádná Blitzkrieg to nebyla ( der B., vím) .

Šlo o největší ruskou vojenskou akci od Afghánistánu 24.12.79.

Čečenské vládní oddíly Dudajeva si opatřovaly zbraně od FSB + GRU, a to skrze prostředníky, většinou přes zdejší kmotry mafie, kterým byl i Ruslan Labazanov /1967-1996/, jenž v roce 90 utekl z ruského vězení.

Zbraně Džocharu Dudajevovi dodával i Boris Berezovský.

Gen. Dudajev povýšil Labazanova na kpt., a učinil jej šéfem své ochranky, kterým zůstal do roku 93, kdy se rozešli ve zlém – Labazanov se svoji bandou usadil v Argunu, a připojil se k proruskému mafiánskému kmotru Beslanu Gantamirovi, bývalému starostovi Grozného, se kterým zprostředkovával zbraně od FSB/GRU proruským ozbrojencům.
Po své invazi z roku 94 FSB Labazanovi udělila hodnost pluk. FSB, Labazanov byl zastřelen jedním ze členů své ochranky …

Na Západě: „Čau Johny, čím si teď vyděláváš?”
„Obchoduji s otroky.”
„A co od tebe kupují?”

Ruský historik V.O.Klimčevský ( v roce 1900 kniha Historie Ruska) v roce 37 napsal, že „ kolonizace ruskou diasporou byla jedním z charakteristických rysů ruské hegemonistické politiky – historie Ruska je historií země, která kolonizovala sebe samu „ …

Dnes v bývalých SU republikách žije 25 mil. etnických Rusů, které Putin požaduje „ vrátit „, a nazývá je „ utlačovaným „ etnikem ( v ČR údajně žije 40.000 Rusů + mj. 25.000 Němců, Rusové zaplavili nejen celý svět, ale především EU ).

V 11/94 Jelcin navštívil estonsko-ruské hranice, aby dal najevo své znepokojení nad tím, jak Estonsko zachází se svojí ruskou menšinou.

17.8.94 gen. Andrej Nikolajev, velitel ruských pohraničních sil, podepsal dohodu s Tádžikistánem, Uzbekistánem a s Turkmenistánem nejen o setrvání vojenských sil RF v místních základnách, ale i o navýšení jejich počtu - čili z některých zemích Kreml odešel, v jiných svoji vojenskou přítomnost navýšil ( RF neexpanduje, tvrdí putinomilové – jen do Gruzie, na Ukrajinu a do Střední Asie ) …

Když Džochar Dudajev, bývalý SU generál letectva, vyhlásil v době rozpadu SU 1991 nezávislost Čečenska ( za 2.sv.v. byli Čečenci Stalinem deportováni do Kazachstánu, mohli se vrátit až v roce 57) , uznala ji jen Gruzie Zviada Gamsachurdii ( jednou uznaná nezávislost již nejde odvolat ), v roce 92 Čečna + Tatarstán odmítly podepsat s RF smlouvu o přidružení, takže ruská vojska v počtu 40.000 mužů 11.12.94 vtrhla na rozkaz ministra obrany Pavla Gračeva do Čečny, ale žádná Blitzkrieg to nebyla ( der B., vím) .

Ptá se farář kovboje: „Johne, označil jsi včera všechna zvířata, jak jsem ti předevčírem přikázal?”
„Označil.”
„A měl jsi s tím hodně práce?”
„S dobytkem ani ne, ale s těmi včelami to bylo strašné!”

Přidej, rychleji, Semjone Gayínku, PŘIKAZUJI TI TO ty rudá swině!!! Chichichi, poslechne na slovo teplouš!!!
YEAH !!!

S Polonským Lebeděv vede dlouhodobé spory, veřejně Lebeděv Polonského poprvé zkritizoval v roce 06, kdy jej obvinil, že státní zakázky odbývá, neodpovídají bezpečnostním standardům ( v roce 04 si Polonský zaplatil výlet do kosmu na ISS, ale neodletěl z technického důvodu pro svoji příliš vysokou postavu ).

Lebeděv tvrdil, že mu Polonský trvale vyhrožoval fyzickým násilím, - svými ranami Polonského srazil ze židle, ten se mu nevzepřel, zato Putinův Vyšetřovací výbor proti Lebeděvovi 3.10.011 zahájil trestní řízení dle paragrafu 213 TZ pro chuligánství, Lebeděv byl v roce 013 odsouzen ke 150 hodinám veřejně prospěšných prací, ale již na podzim 012 Leběděvova Národní záložní banka téměř zkrachovala, takže Lebedˇoznámil, že zavírá všechny její pobočky v RF, a že prodává veškerý svůj majetek v RF.

Ve stejné době kremelských zákroků proti majetku Lebeděva , uprchl na podzim roku 012 z RF i Polonský, kterého ex pouliční rváč Putin, znechucený, že se Polonský v TV přenosu nechal ponížit, obvinil ze zpronevěry.

Polonský se ukrýval v Kambodži, kde byl zatčen v 12/012 + v 5/015 opět, tentokrát byl přes Vietnam poslán do MOW, na jejíž přání na něj Interpol v 10/013 vystavil mezinárodní zatykač.
7.5.014 Polonský u LON soudu zažaloval právníka Alexandra Dobrovinského a jeho společnici Natálii Levinzon (LON právní firma Dobrovinski and Partners zastupuje ruské oligarchy ), že ho jejich firma okradla o 300 miliónů liber tím, že v době, kdy byl ve vězení v Kambodži, předstírala, že jeho firmu Potok prodává Abramoviči, zatímco ji prodala akcionáři Potoku Romanu Tročenkovi, jehož po celou dobu zastupovala, a kterému firmu Polonský již v minulosti odmítl prodat .

Se stranou Rodina byl spojen i exKGB miliardář Alexandr Lebeděv, jenž po vystudování ekonomické fakulty Moskevského institutu pro mezinárodní vztahy až do roku 92 působil v LON jako KGB špión ve funkci obchodního atašé /82-92/, poté založil Ruskou investiční a finanční společnost, která jediná spolu s Alfa bankou přežila krach ruské burzy z roku 98.

V roce 95 koupil malou Národní záložní banku, která se pod jeho vedením brzy rozrostla s významným vlastnickým podílem v Aeroflotu, v Iljušinu, ve Sběrbance, Gazpromu a RAO UES.

V 5/02 se Lebeděv oficiálně setkal s Putinem, v roce 03 kandidoval proti Putinovu nepříteli Lužkovovi na post moskevského starosty, ale Lužkov znovu vyhrál.

Po zavraždění Anny Politkovské (10/06) z redakce listu Novaja gazeta, který Lebeděv spolu s Gorbačovem vlastní, Lebeděv v 10/06 vypsal na jejího vraha odměnu ve výši 1 miliónu dolarů, čímž Lebeděv v roce 07 skončil i jako poslanec, třebaže mu podnikatel Babakov navrhl, aby kandidoval za jeho stranu, takže v roce 07 se veřejnost od Putina dozvěděla, že má Babakov duální občanství izraelské a ruské, k čemuž se Babakov nikdy nevyjádřil ( pravda.ru ze 7.6.07), zato přestal kvůli svému sporu s frakcí Nikolaje Levičeva, přítele Mironina, stranu Rodina financovat, která se tak každým měsícem propadala do obrovských dluhů ( Newsru.com z 5.8.08) .